5 C 107/2021-23 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobkyně se domáhá žalobou podanou Okresnímu soudu v Domažlicích, v jehož obvodu má žalovaná bydliště, zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím, kterou žalovaná dluží na nevrácené zápůjčce, dále sankčních poplatcích 2 500 Kč a dále smluvní pokutě ve výši 5 341 Kč, a to z důvodu nesplněného závazku žalované na základě smlouvy ze dne [datum], zápůjčky sjednané komunikačními prostředky na dálku. Podle smlouvy o zápůjčce včetně dodatku byly žalované poskytnuté finanční prostředky ve výši 13 800 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 200 Kč nejpozději [datum], když tento závazek nesplnila. Pro porušení smluvních povinností se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně a rovněž souhlasila se sankčními poplatky za upomínky, které podle sjednaných smluvních podmínek činí při písemné upomínce 500 Kč. Těchto upomínek bylo zasláno žalované 5, když ani s ohledem na tato upomínání žalovaná závazek nesplnila. Žalobkyně nárok dokládá smlouvou [číslo] včetně dodatku pod názvem smlouva o úvěru, dále potvrzením o provedených platbách ve výši 10 000 Kč a 3 800 Kč, vždy na účet č. [bankovní účet], dále pak upomínkami a výzvou před podáním žaloby s dokladem o doručování. Zároveň žalobkyně souhlasí s postupem dle § 115a o. s. ř. Podle tohoto ustanovení není v projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná měla možnost tento postup odmítnout na základě výzvy, která jí byla doručována na adresu evidovaného trvalého bydliště účinně [datum], když stanovená lhůta sedmi dnů marně uplynula [datum] (s ohledem na svátky), aniž žalovaná postup dle § 115a o. s. ř. odmítla nebo se k věci jakkoli vyjádřila. Soud proto vychází z písemností předložených žalobkyní, ze kterých je zřejmé, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a 2392 občanského zákoníku komunikačními prostředky na dálku. O uzavření smlouvy svědčí potvrzení žalobkyně o poukázání finančních prostředků na účet žalované, když žalované byly poskytnuty finanční prostředky nejprve ve výši 10 000 Kč a pak ještě 3 800 Kč v důsledku uzavřeného dodatku. Na základě tohoto dodatku se také zvýšil poplatek, který se žalovaná zavázala za poskytnuté finanční prostředky uhradit, a to na celkovou částku 4 200 Kč. Podle smlouvy měla žalovaná zaplatit celkem částku na zapůjčených prostředcích 13 800 Kč, na poplatcích 4 200 Kč, tedy 18 000 Kč dne [datum]. Žalovaná tuto povinnost nesplnila, proto jí byly zasílány upomínky 11. 4., 18. 4., 25. 4., 4. 5. a [datum], když v podmínkách věřitele žalovaná akceptovala náklady upomínání ve výši 500 Kč a ani přes opakované upomínky žalovaná neprokázala, že by cokoli ve prospěch uzavřeného závazku uhradila. Soud jí proto ukládá tuto povinnost ve smyslu § 2390 občanského zákoníku, podle něhož platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Protože žalovaná zapůjčené finanční prostředky nevrátila, vyhověl soud žalobě ve smyslu citovaných předpokladů. Pokud jde o sjednaný poplatek 4 200 Kč, představuje zhruba 30 % poskytnutých finančních prostředků, když s ohledem na předpoklady § 1724 a 1725 občanského zákoníku je nutné považovat toto ujednání za závazek, na jehož obsahu se strany smlouvy shodly a s ohledem na jeho výši nelze dovozovat neplatnost či nepřiměřenost závazku ve smyslu § 1813 občanského zákoníku ani jako nemravnost ve smyslu § 580 občanského zákoníku, neboť žalovaná byla s tímto poplatkem srozuměna, byť se jednalo o vrácení finančních prostředků o 30 % vyšších, než jí byly poskytnuty. Vzhledem k tomu, že se nedá dovodit, jaká částka z těchto sjednaných poplatků připadá na úroky a na jiné výdaje věřitele, nelze vycházet z toho, že by byla uzavřena smlouva o úvěru, neboť sjednání úrokové sazby je pojmovým znakem úvěru, když v daném případě sama žalobkyně označuje závazkový vztah jako zápůjčku. Sjednaný poplatek tedy představuje cenu, kterou měla žalovaná za poskytnuté finanční prostředky zaplatit a žalovaná s 30 % navýšením byla srozuměna. Soud proto vyhověl žalobě i v této části na základě citovaných ustanovení. Pokud jde o částku 2 500 Kč, kterou nárokuje žalobkyně jako upomínací výlohy, jedná se sice o pět upomínek během dvou měsíců, avšak žalovaná byla seznámena s výší těchto nákladů a na upomínky nereagovala, takže nelze opakované výzvy k úhradě žalobkyni odepřít, náleží jí ve smyslu § 513 občanského zákoníku. Žalobkyni pak soud přiznává i smluvní pokutu, která byla rovněž sjednána jako součást uzavírané smlouvy o zápůjčce a je v souladu s ustanovením § 2048 občanského zákoníku, když výše je určena v souladu s § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se tedy o určení způsobu výše smluvní pokuty tak, jak § 2048 občanského zákoníku předpokládá. S ohledem na vyčíslenou výši je zřejmé, že částka odpovídá prodlení 296 dnům a nepřekračuje 50 % dlužné jistiny. Soud proto žalobě vyhověl ve všech jejích částech. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. má úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení, a to za vynaložený soudní poplatek ve výši 1 167 Kč a náklady právního zastoupení advokátem. Ty spočívají ve třech úkonech po 300 Kč, třech paušálech po 100 Kč dle § 14b advokátního tarifu, když advokát není plátcem DPH, takže tyto náklady činí 2 367 Kč a jsou splatné k rukám advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř.