5 C 172/2021-30 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně jako postupník pohledávky původního věřitele společnosti [právnická osoba], na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [2021] se domáhá po žalovaném zaplacení dluhu váznoucího na nesplaceném spotřebitelském úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy [číslo] uzavřené [2019]. Podle této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč odpovídajícím sazbě 18,87 % ročně, a dále se sjednanými poplatky 3 000 Kč, za administrativní činnost, 6 000 Kč za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný měl povinnost splácet celkovou částku ve výši 27 000 Kč po 450 Kč týdně, a to po dobu 60 týdnů. Poslední splátka připadla na [2020]. Žalovaný uhradil ve prospěch svého závazku pouze 5 000 Kč, které byly alokovány na jednotlivé položky sjednaného závazku. Ke dni smlouvy o postoupení pohledávek, tak žalovaný dluží 22 000 Kč na jistině, 15 000 Kč na úhradách za sjednané služby, 7 000 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení. Nárok dokládá žalobkyně výpisy z obchodního rejstříku právního předchůdce i žalobkyně, dále smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, smlouvou o spotřebitelském úvěru, kartou zákazníka, oznámením o postoupení pohledávky žalovanému s dokladem o odesílání, předžalobní upomínkou s dokladem o doručování a zároveň navrhuje postup dle § 115 a o.s.ř. 2. Podle tohoto ustanovení není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný měl možnost tento postup odmítnout 7 lhůtě plynoucí od výzvy, která mu byla doručována na adresu evidovaného pobytu v České republice, a to [obec], [ulice a číslo] fikcí s účinky doručení [2021]. Stanovená 7 denní lhůta tak marně uplynula [2021] ani žalovaný postup dle § 115 a) o.s.ř. odmítl nebo se k věci jakkoliv vyjádřil. Soud proto vychází z písemností předložených žalobkyní, ze kterých je zřejmé, že žalobkyně se stala postupníkem pohledávky původního věřitele společnosti [právnická osoba], která poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit spolu s úroky a sjednanými službami. Žalovaný ve prospěch svého závazku plnil pouze 5 000 Kč, když soud posuzuje ujednání ve smlouvě o úvěru s úrokovou sazbou 18,87 % ročně za závazek odpovídající ustanovení § 2395 obč. zák. Podle tohoto ustanovení se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Pokud žalovaný na základě uzavřené smlouvy měl pro poskytnutou částku 15 000 Kč a sjednané úroky 3 000 Kč zaplatit 18 000 Kč, ale podle žalobkyně bylo uhrazeno pouze 5 000 Kč, takže ve prospěch tohoto úvěru žalovaný zaplatil pouze 5 000 Kč a zbytek 13 000 Kč dluží a tuto částku lze žalobkyni přiznat podle citovaného ustanovení, když žalobkyni náleží jak sjednané smluvní úroky odpovídající sazbě 18,87 % ročně, tak úroky z prodlení, na které má nárok podle § 1970 obč. zák. ve výši stanovené prováděcími předpisy. 3. Soud přiznává úroky smluvní i z prodlení ode dne následujícího po dni, ke kterému měl být závazek uhrazen, když nemůže přiznat úroky kapitalizované ani smluvní ani z prodlení, byť byly vypočítávány pouze z jistiny, neboť výše jistiny byla vyčíslena v jiném rozsahu, než který může žalobkyni náležet, proto nárok v tomto rozsahu zamítl a i v rozsahu, který překračuje pohledávku vyplývající ze smlouvy o úvěru. 4. Další částka, která je po žalovaném nárokována, souvisí se ujednáním týkajícím se tzv. doplňkových služeb a ačkoliv se jedná o ujednání, na jehož obsahu se strany shodly, posuzuje soud toto ujednání jako ujednání neplatné pro nemravnost a pro rozpor s ustanovením § 1813 obč. zák. Jedná se o ujednání týkající se administrativního poplatku ve výši 3 000 Kč a poplatků za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč tedy pro částku 9 000 Kč, která tak představuje 60 % finančních prostředků poskytnutých žalobci na úvěru bez přihlédnutí k úrokům. Takové ujednáni staví žalovaného do nepřiměřeného postavení oproti výhodě, které se mu poskytnutým úvěrem dostalo. Na toto ujednání lze pohlížet jako na ujednání lichevní a nemravné ve smyslu § 580 obč. zák. a k jeho neplatnosti soud přihlíží podle § 588 obč. zák. i bez návrhu. Protože toto ujednání nelze považovat za ujednání splatného závazku, je nárok v tomto rozsahu zamítán, tedy včetně vyčíslených a kapitalizovaných úroků, které vycházely z výpočtu jiného základu, a to právě při zohlednění plateb alokovaných ve prospěch závazku neplatného. 5. Pokud jde o náklady řízení postupuje soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož náhradu nákladů rozdělí podle poměru úspěchu a neúspěchu. Žalobkyně byla úspěšná z 60 % ze 40 % neúspěšná, takže jí náleží rozdíl v tomto poměru výsledku, tedy v rozsahu 20 % vynaložených nákladů. Ty spočívají v soudním poplatku ve výši 1 100 Kč, a dále třech úkonech právního zastoupení advokátem po 300 Kč, třech paušálech po 100 Kč dle § 14 b) advokátního tarifu a 21 % DPH na základě osvědčení advokáta plátci daně dle § 137 odst. 3 o.s.ř. 20 % z těchto nákladů ve výši 2 552 Kč představuje přisouzenou částku ve výroku rozsudku. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o.s.ř.