6 C 100/2021-22 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobce žádal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit mu celkem 32 491,75 Kč s kapitalizovanými a běžnými úroky z prodlení a obchodními úroky tak, jak je uvedeno v navrženém petitu žaloby. 2. Žalobu odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou postupně dvě smlouvy o zápůjčce, a to dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč, za to se zavázala zaplatit dalších 13 125 Kč z toho úrok 2 683 Kč, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 020 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 422 Kč Tyto částky se žalovaná zavázala splácet v týdenních splátkách po 469 Kč, zaplatila však pouze 4 400 Kč. 3. Již před tím, a to dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobce se žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 21 000 Kč, za to se zavázala zaplatit dalších 18 175 Kč, z toho úrok ve výši 3 756 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 5 582 Kč a za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 8 837 Kč. Tuto částku měla splácet v týdenních splátkách po 653 Kč, celkem zaplatila 29 800 Kč. 4. Soud vyzval žalobce usnesením ze dne [datum] k doplnění žaloby, což žalobce učinil svým podáním ze dne [datum]. 5. Žalobce doložil k žalobě obě dvě smlouvy, přehled plateb, oznámení o postoupení pohledávky, smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum], kterou žalobce prokázal svou aktivní legitimací v řízení včetně seznamu postupovaných pohledávek a předžalobní upomínku ze dne [datum]. 6. Soud žalobu v převážné části zamítl, neboť obě dvě smlouvy, které uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce soud pokládá za absolutně neplatné, a to podle § 580 a § 588 obč. zák. Právní předchůdce žalobce zřejmě vůbec nezkoumal úvěruschopnost žalované, neboť na tu byly před uzavřením smlouvy vedeny exekuce pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], které jsou vedeny dosud. Nutnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá nejenom ze zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., ale pokud se jedná o absolutní neplatnost smluv o úvěru, kde nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, soud k tomu vychází z rozhodnutí finančního arbitra AF/4056/2017. V tomto rozhodnutí je podrobně vysvětleno, co je řádné posouzení úvěruschopnosti a finanční arbitr zde vyjadřuje názor, že součástí veřejného pořádku je mimo jiné ochrana skup osob, které jsou určitým způsobem zranitelné. Mezi takové skupiny osob nepochybně patří spotřebitelé, neboť jejich postavení je obecně ve styku s profesionálním podnikatelem znevýhodněno tím, že do vztahu s podnikatelem vstupují jako neprofesionálové a jsou vůči podnikateli zpravidla hospodářsky a informačně slabší stranou a menší dostupností právních služeb, nedostatkem profesionálních zkušeností a nemožností stanovovat si smluvní podmínky. 7. Nezkoumání úvěruschopnosti ze strany právního předchůdce žalobce však není jediným důvodem pro absolutní neplatnost výše uvedených smluv o úvěru. Dalším důvodem jsou i poplatky, které nepřiměřeně zvyšují náklady na úvěr. Tyto poplatky u obou smluv (bez započtení úroku) činí téměř 70 % Jedná se o nepřiměřené ujednání podle § 1813 obč. zák., neboť není důvod, aby poskytovatel úvěru kromě úroku, který je vyšší než běžný úrok u peněžních ústavů v době uzavření smlouvy v sídle dlužníka, požadoval další platby od dlužníka. I z těchto důvodů je nutno pokládat obě smlouvy uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce na absolutně neplatné. 8. Soud proto postupoval podle ustanovení § 2991 obč. zák. a žalobě vyhověl, jen pokud jde o částku 1 800 Kč s příslušenstvím. Podle smlouvy ze dne [datum] obdržela žalovaná částku 21 000 Kč, zaplatila však 29 800 Kč. Přeplatek tedy činí 8 800 Kč. Podle druhé smlouvy (časově první) obdržela žalovaná částku 15 000 Kč a z té zaplatila pouze 4 400 Kč. Měla by tedy zaplatit na základě této smlouvy částku 10 600 Kč. Vzhledem k tomu, že z první smlouvy činí přeplatek 8 800 Kč, soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1 800 Kč, což je přesně částka, o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalobě vyhověl i pokud jde o úrok z prodlení od doby, kdy se žalovaná do prodlení dostala. Pokud jde o úrok z prodlení, soud postupoval podle § 1968 a násl. obč. zák. a vl. nař. 351/2013 Sb. 9. Ve zbytku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl. 10. Soud uložil žalovanému doplatit soudní poplatek, neboť věc nebyla rozhodována platebním rozkazem, soudní poplatek uložil podle pol. 1/1 a) Sazebníku soudních poplatků. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná měla sice ve věci převážný úspěch, nicméně žádné náklady řízení jí nevznikly. 12. Žalobce dal souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání přímo v žalobě, žalovaná byla vyzvána, nechť se vyjádří, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání. Zároveň byla upozorněna, že když se k výzvě v 7mi denní lhůtě nevyjádří, bude to soud pokládat za souhlas. Protože žalobce dal souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání přímo v žalobě a žalovaná na výzvu soudu nereagovala, postupoval soud podle § 115 a) o. s. ř. a ve věci rozhodl na základě listinných dokladů poskytnutých žalobcem.