6 C 134/2021-28 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobce žádal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu na základě uznání dluhu, které žalovaný podepsal, částku 5 094 Kč. Pohledávku za žalovaným nabyl žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což netvrdí v žalobě, ale vyplývá to ze splátkové dohody, kterou žalobce se žalovaným uzavřel dne [datum]. V této dohodě se žalovaný zavázal zaplatit žalobci částku 5 094 Kč s příslušenstvím. K výzvě soudu žalobce doložil smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou uzavřel jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], dne [datum]. Na základě této dohody měl žalovaný obdržet částku 2 000 Kč na 28 dní, tj. od [datum] do [datum]. Soud tuto smlouvu pokládá za absolutně neplatnou pro nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného, na kterého byly před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru u zdejšího soudu vedeny již 4 exekuce. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá nejenom ze zákona o spotřebitelském úvěru 257/2016 Sb., ale i z rozhodnutí finančního arbitra AF/4056/2017. Zde je uvedeno, že k absolutní neplatnosti podle § 588 obč. zák. je třeba kromě rozporu se zákonem splnit i podmínku zjevného narušení veřejného pořádku. Součástí veřejného pořádku je mimo jiné ochrana skupin osob, které jsou určitým způsobem zranitelné. Mezi takové skupiny osob nepochybně patří spotřebitelé, neboť jejich postavení je obecně ve styku s profesionálním podnikatelem znevýhodněno tím, že do vztahu s podnikatelem vstupují jako neprofesionálové a jsou vůči podnikateli zpravidla hospodářsky a informačně slabší stranou s menší dostupností právních služeb, nedostatkem profesionálních zkušeností a nemožností stanovovat si smluvní podmínky. Žalovaný zřejmě převzal od právního předchůdce žalobce částku 2 000 Kč, když potvrzení o tom žalobce sice nedokládá, ale tím, že žalovaný podepsal splátkovou dohodu, má soud za prokázané, že tento obnos žalovaný od právního předchůdce žalobce převzal. Jestliže však pro nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud pokládá celou smlouvu za absolutně neplatnou, pak nemůže, pokládat ani za platné uznání dluhu doložené žalobcem, neboť nelze platně uznat neplatný závazek. Soud po té posoudil vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení podle § 2991 obč. zák. Podle tohoto ustanovení, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V daném případě žalovaný přijal od právního předchůdce žalobce částku 2 000 Kč, a tu nevrátil ani právnímu předchůdci, ani současnému žalobci. Soud mu proto tuto povinnost uložil ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě vyhověl i pokud jde o úrok z prodlení, kde postupoval podle § 1968 a násl. obč. zák. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť převážný úspěch ve věci měl žalovaný, kterému žádné náklady řízení nevznikly. Ve věci byl nejprve vydán platební rozkaz, ten se nepodařilo doručit, soud ho proto zrušil a vyzval žalovaného, nechť se vyjádří, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání. Protože žalobce dal souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání přímo v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu, která mu byla doručena vložením do domovní schránky, v určené lhůtě nevyjádřil, postupoval soud podle § 115 a) o. s. ř. a ve věci rozhodl na základě listinných dokladů poskytnutých žalobcem.