6 C 175/2021-23 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobce žádal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 20 659 Kč s příslušenstvím, a dále částku 7 466 Kč s příslušenstvím, na základě smluv o půjčce uzavřených s jeho právním předchůdcem, společností [právnická osoba]. 2. Právní předchůdce uzavřel se žalovanou smlouvu dne [2016], na základě této smlouvy jí poskytl částku 20 000 Kč s tím, že žalovaná mu uhradí z této částky úrok ve výši 2 800 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč. Za doplňkovou službu životního pojištění se žalovaná zavázala zaplatit poplatek ve výši 522 Kč. 3. Pokud se jedná o druhou smlouvu uzavřenou s právním předchůdcem žalobce (časově první) ze dne [2016] poskytl na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce žalované půjčku ve výši 15 000 Kč, za to se zavázala zaplatit úrok 2 100 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, dále odměnu za administrativní činnost 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč. 4. Obě smlouvy o půjčce žalobce doložil včetně dokladů o zařazení zákazníka do pojistného programu. 5. Pokud se jedná o smlouvu ze dne [2016], žalovaná se zavázala splácet částku 20 000 Kč včetně všech dalších poplatků po 609 Kč týdně, když vše mělo být uhrazeno v 58mi týdenních splátkách. Zaplatila však celkem pouze částku 14 663 Kč. Pokud jde o druhou smlouvu, žalovaná zaplatila částku 19 040 Kč. 6. Obě tyto smlouvy jsou smlouvami spotřebitelskými, neboť na straně poskytovatele je právnická osoba zabývající se poskytováním úvěrů, na straně druhé pak spotřebitel. Obě dvě smlouvy se tak řídí jednak obč. zák., a to ustanoveními § 1810 a násl., § 2395 a násl. a z. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Obě dvě smlouvy soud pokládá v částech, kde žalobce požaduje zaplacení odměny za administrativní činnost a za hotovostní inkaso za neplatné. Pokud jde o odměnu za administrativní činnost, byl, jak výše uvedeno, právní předchůdce žalobce osobou oprávněnou poskytovat spotřebitelské úvěry a v žádném z výše cit. předpisů se nepočítá s dalšími platbami kromě úroků, které byly rovněž v obou smlouvách sjednány. Ujednání o platbě za administrativní činnost soud pokládá za ujednání odporující dobrým mravům podle § 580 obč. zák. a tedy za jednání neplatné podle § 588 obč. zák. Spolu s platbou za hotovostní inkaso činí tyto částky celkem 74 % výše poskytnuté částky, pokud jde o smlouvu ze dne [2016] a stejné procento je i u smlouvy druhé! Navíc žalobce ničím nedokládá náklady na administrativní činnost, a tzv.,„ cena peněz“ je obsažena již ve výši úroku, který je rozhodně vyšší než úrok z půjček poskytovaných peněžními ústavy v době uzavření obou smluv. 7. Pokud jde o hotovostní inkaso, soud vychází z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích 42 ICm 4014/2015 – 23, dále Krajského soudu v Hradci Králové, čj. KSPA 60 INS 5615/2015 – CI – 3, dále rozsudku Krajského soudu v Plzni 25 Co 169/2017 – 64. Podle těchto rozhodnutí má podepsaný soud za to, že ujednání o poplatku za hotovostní inkaso je třeba považovat za neplatné, neboť znamená významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele a v zásadě jde o ujednání, jež neodráží skutečnou vůli žalované čerpat nadstandartní službu v podobě hotovostního inkasa. Výši tohoto poplatku je tak třeba považovat za nepřiměřenou, a to jednoznačně v neprospěch spotřebitele. 8. Jestliže tedy soud pokládá za neplatné ty části obou smluv, kde se žalovaná zavázala hradit náklady na administrativní činnost a náklady na hotovostní inkaso, pak pokud jde o smlouvu ze dne [2016], byla povinna zaplatit celkem 23 322 Kč (20 000 Kč + 2 800 Kč + 522 Kč – pojištění). Zaplatila však pouze 14 663 Kč. Byla by proto povinna na základě této smlouvy zaplatit částku 8 659 Kč. 9. Pokud jde o druhou smlouvu, byla žalovaná povinna zaplatit celkem částku 17 506 Kč (15 000 Kč + 2 100 Kč + 406 Kč – pojištění). Žalovaná podle této smlouvy zaplatila částku 19 040 Kč, přeplatila tedy částku 1 534 Kč. Vzhledem k tomu, že na základě smlouvy ze dne [2016] byla žalovaná povinna zaplatit částku 8 137 Kč, zároveň však pokud jde o druhou smlouvu jí vznikl přeplatek ve výši 1 534 Kč, po odečtení této částky z částky 8 659 Kč, kterou by byla žalovaná povinna zaplatit na základě smlouvy ze dne [2016] činí rozdíl částku 7 125 Kč, a tu soud uložil žalované k zaplacení, když žalobě vyhověl, i pokud jde o úrok z prodlení od doby, kdy se žalovaná do prodlení dostala. Pokud jde o úrok z prodlení, soud postupoval podle § 1968 a násl. obč. zák. a vl. nař. 351/2013 Sb. Ve zbytku pak žalobu z výše uvedených důvodů zamítl. Pokud jde o tu část žaloby, kde žalobce požaduje obchodní úrok, a to jak kapitalizovaný, tak běžný, v bodu 2 smlouvy o půjčce je výše úroku uvedena pevnou částkou, což je uvedeno i ve smluvních podmínkách v bodu 1. a tento úrok byl v případě obou smluv zaplacen. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť to byla žalovaná, kdo měla ve věci převážný úspěch, té však žádné náklady řízení nevznikly. 11. Žalobce dal souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání přímo v žalobě, žalovaná, ač výzvu soudu převzala osobně, se k ní nevyjádřila, soud proto postupoval podle § 115 a) o. s. ř. a ve věci rozhodl na základě listinných dokladů předložených žalobcem.