6 C 184/2021-24 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobce žádal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku celkem 44 863,03 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že účastníci uzavřeli smlouvu o nákupním účtu dne [2015], podle které žalobce poskytuje zákazníkům vybraných e-shopů možnost zaplatit za zboží až po vyzkoušení. Žalobce má s těmito vybranými e-shopy uzavřenou rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem je postoupení práv e-shopů požadovat po zákazníkovi zaplacení celkové kupní ceny vzniklé na základě kupní smlouvy. Žalovaná zároveň využila i služby„ Twisto karta“ kterou si žalovaná objednala prostřednictvím [název] účtu za podmínek daných obchodními podmínkami [název] karta. Částka, kterou zákazník prostřednictvím karty zaplatí je připsána do jeho měsíčního vyúčtování. Toto vyúčtování má zákazník povinnost uhradit v souladu s obchodními podmínkami [název] karta. Žalobce zaslal žalované kartu prostřednictvím kurýrní služby, žalovaná podepsala potvrzení o převzetí karty. 2. Celková dlužná částka představuje 44 863,03 Kč s příslušenstvím, kdy žalovaná podle vyúčtování uhradila celkem 35 532,68 Kč, z této částky byla částka 16 981,31 Kč započtena na poplatky a ve zbylé částce 18 551,37 Kč na jistinu. 3. Dále žalobce vyčísluje celkovou částku, kterou požaduje po žalované k zaplacení včetně úroku z prodlení. 4. Smlouva o nákupním účtu je smlouvou spotřebitelskou, když na jedné straně vystupuje podnikatel a na druhé straně spotřebitel – fyzická osoba. Tuto smlouvu soud pokládá za absolutně neplatnou proto, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované. Na tu byly před uzavřením smlouvy o nákupním účtu vedeny a jsou vedeny dosud exekuce u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] Uzavřená smlouva se řídí režimem zákona č. 145/2010 Sb. Podle § 9 tohoto zákona, který byl novelizován zákonem [číslo] s účinností od [2013], byl poskytovatel úvěru povinen zkoumat úvěruschopnost žalované před uzavření půjčky, když podmínky, jak to má činit, jsou uvedeny podrobně v komentáři k tomuto ustanovení. Od účinnosti nového obč. zák., zákona č. 89/2012 Sb. je neplatnost smlouvy sice pokládána obecně za neplatnost relativní, které se musí dlužník dovolat, nicméně v případě spotřebitelských smluv je nutno vycházet z toho, že pokud poskytovatel nezkoumá úvěruschopnost dlužníka, tak je smlouva pokládána za neplatnou absolutně. Soud, pokud se jedná o tuto skutečnost, vychází z rozhodnutí finančního arbitra AF/4056/2017. Zde je uvedeno, že k absolutní neplatnosti podle § 588 obč. zák. je třeba kromě rozporu se zákonem splnit i podmínku zjevného narušení veřejného pořádku. Součástí veřejného pořádku je mimo jiné ochrana skupin osob, které jsou určitým způsobem zranitelné. Mezi takové skupiny osob nepochybně patří spotřebitelé, neboť jejich postavení je obecně ve styku s profesionálním podnikatelem znevýhodněno tím, že do vztahu s podnikatelem vstupují jako neprofesionálové a jsou vůči podnikateli zpravidla hospodářsky a informačně slabší stranou s menší dostupností právních služeb, nedostatkem profesionálních zkušeností a nemožností stanovovat si smluvní podmínky. Výklad, že porušení povinnosti podle § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb. má za následek absolutní neplatnost smlouvy je z hlediska ochrany spotřebitele nutný. 5. Soud po té postupoval podle § 2991 odst. 1 obč. zák. Podle tohoto ustanovení, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V daném případě žalovaná na základě smlouvy ze dne [datum] vyčerpala celkem částku 63 414,40 Kč, ze které však zaplatila pouze 35 532,68 Kč. Je tedy povinna zaplatit rozdíl mezi oběma částkami, tedy částku 27 881,72 Kč a soud žalobě vyhověl i pokud jde o úrok z prodlení z této částky, kde postupoval podle § 1968 a násl. obč. zák. a vl. nař. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tj. ohledně částky 16 981,31 Kč soud žalobu zamítl. 6. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud o nich rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobce měl úspěch ve věci z 62 %, neúspěch z 38 %, náleží mu tedy náhrada nákladů řízení ve výši 24 % z částky 7 845 Kč, tj. za 3 úkony po 500 Kč a 3 x paušál 100 Kč podle § 14 b) vyhl. 177/96 Sb., dále za l úkon po 2 900 Kč a 1 x paušál 300 Kč, DPH 21 % z částky 5 000 Kč, tj. 1 050 Kč a za zaplacený soudní poplatek 1 795 Kč Náklady řízení, které je žalovaná povinna zaplatit činí 1 882,80 Kč.