6 C 193/2021-24 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobce žádal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 25 864,58 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. 2. V žalobě uvedl, že se žalovaným uzavřel jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], postupně dvě smlouvy o zápůjčce, když první z obou smluv byla uzavřena dne [datum] na částku 4 000 Kč, k tomu se žalovaný zavázal zaplatit dalších 1 490 Kč, z toho úrok 273 Kč, odměnu za zpracování zápůjčky ve výši 447 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek 770 Kč. Z této částky však žalovaný zaplatil celkem 1 108 Kč. Ve smlouvě se zavázal zaplatit za půjčenou částku včetně výše uvedených poplatků v týdenních splátkách po 122 Kč, poslední splátku však uhradil dne [datum]. 3. Druhou smlouvou o zápůjčce uzavřenou dne [datum] právní předchůdce žalobce zapůjčil žalovanému částku 15 000 Kč, když kromě zaplacení této částky se žalovaný zavázal ještě zaplatit dalších 12 961 Kč, z toho úrok ve výši 2 586 Kč, odměnu za zpracování a doručení 1 625 Kč a za hotovostní inkaso splátek 8 750 Kč. Výše uvedené částky se žalovaný zavázal zaplatit v 60ti týdenních splátkách po 467 Kč, poslední splátku učinil dne [datum] a zaplatil tak celkem na základě této smlouvy 500 Kč. 4. Obě tyto smlouvy soud pokládá za absolutně neplatné, a to z toho důvodu, že právní předchůdce žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. To vyplývá ze zákaznických karet k oběma smlouvám, které žalobce doložil. 5. Pokud jde o první smlouvu o zápůjčce, v zákaznické kartě je uvedeno, že čistá mzda žadatele činí 14 330 Kč, v druhé zákaznické kartě je uveden čistý měsíční příjem žadatele 35 000 Kč, přitom v této kartě je uvedeno, že bylo vycházeno z výplatních pásek za měsíce červen, červenec a srpen roku 2016. I z těchto dvou listin je zřejmé, že údaje v nich uvedené nemohou být správné, neboť jestliže mezi uzavřením obou smluv neuplynuly ani dva měsíce, a pokud jde o druhou, vyšší zápůjčku, bylo vycházeno z příjmu za měsíce červen, červenec a srpen, pak nemohlo být z těchto dokladů, tj. výplatních pásek zjištěno, že měsíční příjem žalovaného, který ještě v srpnu činil 14 330 Kč, činil v následujícím měsíci o více než 20 000 Kč více. Navíc v době, kdy byla uzavírána druhá smlouva o zápůjčce, již byl žalovaný v prodlení s týdenní splátkou 122 Kč, kterou se zavázal platit první smlouvu o zápůjčce. 6. Obě dvě smlouvy byly uzavřeny ještě za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru 145/2010 Sb., který v § 9 uváděl, že pokud věřitel řádně nezkoumá úvěruschopnost dlužníka, pak je spotřebitelská smlouva absolutně neplatná. K tomu soud odkazuje na rozhodnutí finančního arbitra AF/4056/2017. Dále soud odkazuje na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C -679/18, kde je uvedeno, že vnitrostátní soudy jsou povinné zkoumat řádné posouzení úvěruschopnosti z úřední povinnosti, a to včetně vyvození důsledku z případného porušení této povinnosti. 7. Soud dále připomíná, že i v případě, že by smlouva byla platná, byla by rozhodně neplatná ujednání o administrativním poplatku a hotovostním inkasu. Ustanovení o smlouvě o zápůjčce v § 2390 a násl. neobsahují žádná ustanovení o možnosti věřitele sjednávat další platby kromě možnosti sjednat úroky z peněžité zápůjčky. Částka za administrativní zpracování půjčky pak nemá oporu ani v právní úpravě týkající se smluv o zápůjčce, ani v zákoně o spotřebitelském úvěru. Soud ji považuje pouze za platbu, kterou se zvyšuje (zastřeně) úrok z půjčené částky. Pokud jde o hotovostní inkaso, soud opakovaně vychází z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích 42 ICm 4014/2015 a Krajského soudu v Hradci Králové [insolvenční spisová značka] – C1, a dále rozsudku Krajského soudu v Plzni 25 Co 169/2017 – 64, když podle všech těchto rozsudků je třeba považovat ujednání o hotovostním inkasu za neplatné, neboť znamená významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele. 8. Z výše uvedených důvodů soud posoudil vztah mezi účastníky podle ustanovení § 2991 obč. zák., tedy podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Pokud se jedná o smlouvu ze dne [datum], pak na základě této smlouvy byla poskytnuta částka 4 000 Kč, z té bylo zaplaceno pouze 1 108 Kč, soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit částku, kterou žalovaný neuhradil, a to 2 892 Kč. Pokud jde o smlouvu ze dne [datum] z částky 15 000 Kč, zaplatil žalovaný pouze 500 Kč, soud mu proto uložil povinnost zaplatit částku 14 500 Kč. Ve zbytku, tj. ohledně kapitalizovaných i obchodních úroků z prodlení soud v případě obou smluv žalobu zamítl. 9. Pokud jde o úrok z prodlení, soud ho žalobci přiznal až ode dne podání žaloby. Oznámení o postoupení pohledávek včetně výzvy k zaplacení je ze dne [datum], bylo však zasláno na adresu [adresa žalovaného], když tato adresa není uvedena ani v obou zákaznických kartách ani ve smlouvách o zápůjčce, na této adrese nebyl žalovaný v minulosti ani v současné době hlášen k trvalému pobytu. Soud proto, pokud jde o úrok z prodlení, žalobě vyhověl od data podání žaloby, tj. od [datum]. 10. Žalobce prokázal svojí aktivní legitimaci v řízení smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek ze dne [datum]. Žalobce dal souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání přímo v žalobě, žalovaný byl vyzván, nechť se vyjádří, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání a zároveň byl upozorněn, že pokud se k této výzvě v 7mi denní lhůtě nevyjádří, bude to soud pokládat za souhlas. Protože žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud postupoval podle § 115 a) o. s. ř. a ve věci rozhodl na základě listinných dokladů poskytnutých žalobcem tak, jak byly tyto doklady cit. výše. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl částečně, když postupoval podle § 2991 obč. zák. Podle tohoto ustanovení, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Pokud jde o úrok z prodlení, soud postupoval podle § 1968 a násl. obč. zák. a vl. nař. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, tedy ve výši 34 % z částky 2 746 Kč, tj. za 3 úkony po 300 Kč, 3 x 100 Kč paušál podle § 14 b) vyhl. 177/96 Sb., 21 % DPH z částky 1 200 Kč, tj. 252 Kč a za zaplacený soudní poplatek 1 294 Kč, 34 % z této částky pak činí 933,64 Kč.