6 C 197/2021-24 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobce žádal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 19 434 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení a kapitalizovaným obchodním úrokem, a dále úrok z prodlení a obchodní úrok od [datum] do zaplacení. 2. V žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] když na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce další částku 12 283 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky 2 504 Kč, dále za zpracování a doručení 3 888 Kč a za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) 5 891 Kč. Celkovou částku měl žalovaný uhradit ve splátkách po 439 Kč týdně. Žalovaný však na základě této smlouvy řádně nesplácel, když zaplatil pouze částku 6 849 Kč. 3. Soud vyzval žalovaného, nechť se vyjádří, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání, když zároveň žalovaného upozornil, že pokud tak v 7mi denní lhůtě neučiní, bude to soud pokládat za souhlas. 4. Protože žalovaný na výzvou soudu nereagoval a žalobce dal souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání přímo v žalobě, soud postupoval podle § 115 a) o. s. ř. a ve věci rozhodl na základě listinných dokladů poskytnutých žalobcem. Žalobce doložil smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce dne [datum] včetně smluvních podmínek, smlouvu o postoupení pohledávek, která byla uzavřena dne [datum] a předžalobní výzvu. 5. Soud žalobě vyhověl pouze částečně, neboť smlouvu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným pokládá za absolutně neplatnou. Žalobce jednak ničím neprokázal, že jeho právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, ale zejména důvodem jsou sjednané poplatky, které nepřiměřeně zvyšují náklady na úvěr. Ty činí (kromě úroků) téměř 70 % z půjčené částky! V případě této smlouvy se jedná o nepřiměřené ujednání podle § 1813 obč. zák., neboť není důvod, aby poskytovatel úvěru, kromě úroku, který je vyšší než běžný úrok u peněžních ústavů v době uzavření smlouvy v sídle dlužníka, požadoval další platby od dlužníka. Vzhledem k tomu, že žalobce tak činí, je nutno nejen z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti, ale i z tohoto důvodu pokládat uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou. Skutečnost, že právní předchůdce žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, vyplývá i z toho, že v současné době je na žalovaného vedeno 6 exekucí, když další exekuce byly v mezidobí uhrazeny. 6. Soud proto posoudil vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení podle § 2991 obč. zák. a žalobě vyhověl, pokud se jedná o rozdíl mezi částkou, která byla právním předchůdcem žalobce žalovanému poskytnuta a částkou, kterou uhradil. Soud tedy vyhověl ohledně částky 7 151 Kč a vyhověl i pokud jde o úrok z prodlení, kdy přiznal žalobci nárok na zaplacení tohoto úroku od doby, kdy se žalovaný do prodlení dostal. Pokud jde o úrok z prodlení, soud postupoval podle § 1968 a násl. obč. zák. a vl. nař. 351/2013 Sb. 7. Ohledně zbývajících částek soud žalobu zamítl, když smlouvu o zápůjčce, uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, pokládá podle § 1813 obč. zák. a § 580 a § 588 obč. zák. za absolutně neplatnou. 8. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud o nich rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť to byl žalovaný, kdo měl ve věci větší úspěch než žalobce, žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly.