6 C 205/2021-19 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobce žádal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 11 520 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] Žalobce doložil tuto smlouvu, která byla uzavřena elektronicky a doložil i doklad o tom, že žalovanému byla poskytnuta částka 9 000 Kč dne [datum]. Ze žaloby vyplývá, že žalovaný, který měl podle smlouvy povinnost zaplatit částku 9 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru 2 520 Kč ve lhůtě 30ti dnů tak neučinil. Kromě smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobce doložil formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Soud žalobě vyhověl pouze částečně, neboť tu část smlouvy, kde byl sjednán poplatek ve výši 2 520 Kč za dobu 30ti dnů soud pokládá za neplatnou podle § 1813 obč. zák. a § 580 a § 588 obč. zák. Podle § 1813 se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle § 580 odst. 1 obč. zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Podle § 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům. Vzhledem k tomu, že poplatek za poskytnutí částky 9 000 Kč na 30 dnů přesahuje 340 % ročně, pokládá soud toto ujednání za neplatné. Soud proto pokud jde o tento poplatek, žalobu zamítl. Soud žalobě vyhověl ohledně částky 9 000 Kč, kterou žalovaný převzal a žalobci nevrátil. Postupoval podle § 2991 obč. zák., když podle tohoto ustanovení, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 9 000 Kč a vyhověl žalobě i pokud jde o úrok z prodlení nikoliv však od doby, kdy ho žalobce požadoval. Žalovaný se dostal do prodlení před 5ti lety a žalobce tak měl dost dlouhou dobu na to, aby svůj nárok proti němu uplatnil včas. Soud proto přiznal žalobci právo na úrok z prodlení až od doby, kdy ve věci podal žalobu. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl. Pokud se jedná o náhradu nákladů řízení, soud postupoval podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl ve věci úspěch z 78 %, neúspěch 22 % %, soud mu přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek 1 000 Kč, dále za 2 úkony po 300 Kč podle § 14 b) vyhl. 177/96 Sb., 2 x 100 Kč paušál a 21 % DPH z částky 800 Kč, tj. 168 Kč Celkem by tedy náhrada nákladů řízení činila 1 968 Kč, 56 % z této částky činí 1 102 Kč. Soud k tomu připomíná, že žalobce účtuje sice 3 úkony, nicméně žalovanému nebyla zaslána předžalobní výzva, soud proto odměnu za tento úkon přiznat nemohl, neboť výzva k zaplacení peněžité částky je pouze součástí oznámení o postoupení pohledávky od původního věřitele, nejedná se tedy o výzvu předžalobní.