7 C 132/2021-22 — Okresní soud v Domažlicích

Návrhem, který se dostal do dispozice soudu dne 26. 5. 2021, se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 11 000 Kč včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky, kapitalizovaného úroku, a v neposlední řadě se dožadoval přiznání náhrady nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva proti žalované. Žalobce se svého nároku po žalované dožaduje z titulu smlouvy o půjčce, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], dále jen právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne [2007]. Na základě této smlouvy se dostala do dispozice žalované částka ve výši 11 000 Kč a tuto se zavázala navrátit zpět včetně poplatků v týdenních splátkách. Žalovaná si své povinnosti neměla řádně a včas plnit. Aktivní legitimace žalobce v dané právní věci má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem a žalobcem dne [2018]. Nedílnou součástí tohoto postoupení byla i pohledávka, kterou měl právní předchůdce žalobce za žalovanou. Tato pohledávka je dále specifikovaná v příloze smlouvy o postoupení pohledávek na řádku [číslo]. Právní předchůdce žalobce řádně vyrozuměl žalovanou o postoupení pohledávky a vyzval jí k dobrovolné úhradě. Žalovaná však na tyto výzvy nereagovala. Ze skutkových tvrzení žalobce soud zjistil, že žalovaná na svojí pohledávku v minulosti uhradila částku ve výši 4 360 Kč. Soud má za prokázaná následující skutková zjištění. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne [2007] uzavřena smlouva o půjčce. Na základě této smlouvy se dostala do dispozice žalované částka ve výši 11 000 Kč a tato se zavázala navrátit zpět tuto částku včetně poplatků ve výši 7 656 Kč v týdenních splátkách po 352 Kč. Nedílnou součástí této smlouvy měly být i smluvní podmínky. Soud v daném případě přezkoumal obsah předmětné smlouvy a vyhodnotil, že práva a povinnosti stran předmětné smlouvy jsou vymezena mezi věřitelem coby podnikatelem a žalovanou spotřebitelem. Práva a povinnosti stran tak musí být určitě a srozumitelně vymezena. Předmětná ujednání nesmí odporovat dobrým mravům a způsobovat nerovnost povinností v neprospěch subjektu spotřebitele. Soud v daném případě zjistil, že smluvní ujednání označené jako souhrnný poplatek lze oddělit v rámci posouzení od zbývající části smlouvy. V části smlouvu upravující souhrnný poplatek soud posoudil smlouvu v této její části za neurčitě vymezenou, není zřejmé co konkrétně je možné pod tento souhrnný poplatek podřadit, jedná se tak o ujednání neurčitě a odporující tak dobrým mravům. Za daných okolností soud tak postupoval podle § 37, 39 z. č. 40/1964 ve spojení s § 3 z. č. 40/1964 Sb. a posoudil předmětné ujednání za absolutně neplatné. Za předpokladu pokud žalovaná realizovala plnění na tento poplatek, soud považuje toto plnění za plnění na jistinu, tzn. na částku 11 000 Kč. Ze strany žalované byla realizována úhrada ve výši 4360 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná se nedostala do prodlení se splněním této části, soud přistoupil k zamítnutí žaloby co do části 4360 Kč včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. Soud tak zamítl žalobu co do části souhrnného poplatku ve výši 4360 s příslušenstvím a 3296 Kč. Ve zbývající části soud má za prokázané, že povinností žalované je, aby navrátila zpět částku, která se na základě smluvního ujednání uzavřeného právním předchůdcem žalobce a jí dostala do její dispozice, a to ve výši 6 640 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná se dostala se splněním této části nároku žalobce do prodlení, nárokuje žalobce zcela po právu i zákonný úrok z prodlení z této částky postupem podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb. Vztah založený mezi účastníky řízení je právně kvalifikovaný jako smlouva o půjčce podřazena ustanovení § 657 z. č. 40/1964 Sb.. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud v daném případě rozhodoval podle poměru úspěchu účastníků řízení ve věci. Vzhledem k tomu, že v daném případě to byla žalovaná, která byla ve věci úspěšnější, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť žalované v souvislosti s tímto řízením nevznikly žádné účelně vynaložené náklady.