17 C 15/2021-58 — Okresní soud v Domažlicích

1. [celé jméno manželky] se domáhala rozvodu manželství s tuniským státním příslušníkem [celé jméno manžela]. V návrhu uvedla, že kvůli neudělení víza manželovi a finančním otázkám docházelo mezi manželi k hádkám, které se s postupem času stupňovaly, a v důsledku psychické zátěže k manželovi ztratila citový vztah, a nechce v manželství dále setrvávat. Manželka žije v České republice, v obvodu Okresního soudu v Domažlicích, manžel v době podání návrhu žil v [země]. 2. S ohledem na skutečnost, že jeden z manželů je občanem [země] republiky, se zdejší soud musel nejprve vypořádat s otázkou pravomoci soudu a rozhodného práva. 3. Podle § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt. 4. Soudem nebyla zjištěna existence mezinárodní smlouvy mezi Českou republikou a [země], která by upravovala pravomoc soudu odchylně od § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. Proto dospěl soud k závěru, že je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat. 5. Podle § 49 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Podle § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. 6. Protože je každý z manželů občanem jiného státu, a každý z manželů trvale žije v jiném státě, řídí se rozvod manželství českým právním řádem. 7. Z oddacího listu soud zjistil, že manželství bylo uzavřeno v zahraničí, konkrétně v [země], ve městě [obec] dne [2019]. Lustrací v evidenci obyvatel bylo zjištěno, že se z manželství nenarodily žádné děti. 8. Soud se pokoušel doručit manželovi předvolání k jednání na adresu [adresa], [země], kterou uvedla jeho manželka v návrhu. Soud dále manžela kontaktoval na manželkou sděleném telefonním čísle, kdy dotyčný sdělil, že se na uvedené adrese zdržuje a přebírá si tam poštu. Předvolání k jednání bylo manželovi odesláno dne [2021], a protože se doručenka ani za bezmála 4 měsíce od odeslání nevrátila zpět soudu, manžel byl na telefonním čísle nedostupný a dle informací od manželky se nacházel v [země], byl manželovi ustanoven opatrovník. 9. Z výpovědi manželky soud zjistil, že se s manželem seznámila v létě 2015, když byla na dovolené v [země]. V dalších letech se s budoucím manželem viděla vždy během své dvoutýdenní dovolené, jindy se nesetkávali. Dne [2019] uzavřeli v [obec] v [země] sňatek, a od té doby do současnosti se již neviděli. Manželově žádosti o vízum nebylo opakovaně vyhověno kvůli podezření, že se jedná o účelový sňatek. O pracovní vízum nežádal, neboť za něj nechtěl hradit poplatek. V roce 2020 za ním manželka chtěla opět letět do [země], ale to manžel odmítl. Posílala mu finanční prostředky, ale on ji odmítl přispět na velký byt, který si s vidinou společného života pořídila. Sliboval jí také, že pošle peníze na advokáta, který mu měl vízum zařídit. Žádné finanční prostředky od něj však nikdy neobdržela. Právě finanční otázky byly důvodem hádek (po telefonu) mezi manžely, které se postupně stupňovaly. V současnosti není manželka s manželem vůbec v kontaktu, a s ohledem na předchozí nevhodnou komunikaci z jeho strany ho má v mobilním telefonu zablokovaného. 10. Opatrovník manžela při jednání žádné skutečnosti neuvedl, neboť se mu opatrovance nepodařilo kontaktovat. 11. Z předloženého mobilního telefonu manželky soud zjistil, že manžel jí v [měsíc] 2021 poslal dvě videa, údajně pořízená v [země], a na nich lámanou češtinou sdělil, že se do Evropy dostal i bez ní. 12. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 13. Podle § 755 odst. 2 o. z., přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. 14. Podle § 756 o. z. zjišťuje soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 15. Podle § 757 odst. 1 o. z., připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud a) ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí, b) manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil, c) manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu. 16. Podle § 758 o. z. spolu manželé nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. 17. Pro rozvod bez zjišťování příčin rozvratu manželství není v této věci splněna zákonné podmínka dle § 757 odst. 1 písm. c) o. z., neboť manželé se nedohodli na úpravě majetkových poměrů. 18. Podmínkou rozvodu manželství je mj. to, nelze očekávat obnovení společného soužití manželů. Jakkoliv se nabízí otázka, zda lze rozvést manželství, ve kterém spolu manželé nikdy nežili a kromě občasných zpráv spolu nebyli v kontaktu, a které bylo manželstvím toliko z formálního hlediska, dospěl zdejší soud po provedeném dokazování k závěru, že je na místě manželství rozvést. 19. Manželé se naposledy viděli krátce po uzavření sňatku v roce 2019. Manželství nikdy nezačalo plnit svoje funkce, manželé si nebyli vzájemnou oporou, nežili spolu a neudržovali rodinné společenství, a kromě jiného si také oba manželé chtěli od druhého půjčovat finanční prostředky. S ohledem na jednání manžela po uzavření manželství považuje soud minimálně z jeho strany sňatek za účelový, kdy cílem manžela bylo dostat se do Evropy. 20. Z výše uvedeného vyplývá, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Proto soud manželství rozvedl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 21. Podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. 22. Protože žádný z účastníků výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání nároku na náhradu nákladů řízení, neuvedl a ze spisového materiálu žádné výjimečné okolnosti neplynou, bylo o nákladech řízení rozhodnuto způsobem, uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku.