19 C 20/2022-20 — Okresní soud v Domažlicích

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 6 826 Kč s příslušenstvím, odvíjející se od právního vztahu, založeného mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k výzvě soudu k žalobě (resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) v poskytnuté lhůtě (ani později) nevyjádřila, současně ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) dala žalovaná souhlas k tomu, aby bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř. 3. Soud tak z důvodu procesní pasivity žalované (respektive absence jakékoliv její procesní obrany) rozhodoval jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, přičemž dospěl k následujícím skutkovým závěrům. 4. Žalovaná na základě shora identifikované smlouvy – uzavřené s obchodní společností [právnická osoba] – čerpala úvěr ve výši 5 000 Kč s tím, že daný úvěr měla žalovaná splatit do [datum]. Podle (žalovanou nevyvráceného) tvrzení žalobkyně žalovaná na jistině do [datum] ani později ničeho neuhradila. Z důvodu procesní pasivity žalované, jež se k žalobě nikterak nevyjádřila, tak dospěl soud ke klíčovému skutkovému závěru, že žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně vyplacena částka 5 000 Kč (viz přílohová obálka na č. l. 16), a přinejmenším v tomto rozsahu jí ke dni [datum] vznikla za žalovanou splatná pohledávka. 5. Předmětnou smlouvu posoudil soud vzhledem k absenci podstatné náležitosti úvěrové smlouvy (viz § 2395 občanského zákoníku), jíž je ujednání o úroku, jako smlouvu neplatnou, důvodnou proto nemůže být žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 826 Kč. 6. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku nicméně platí, že kdo se bez spravedlivého důvodu na úkor jiného obohatí, musí mu příslušnou částku – v daném případě částky 5 000 Kč – vydat. Žalovaná tak dosud (patrně) neučinila, pročež ji k tomu zavázal soud prvním výrokem tohoto rozsudku. 7. Jelikož se žalovaná prokazatelně dostala do prodlení se svým peněžitým dluhem (resp. závazkem vydat bezdůvodné obohacení), náleží žalobkyni v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku rovněž zákonný úrok z prodlení v jí požadované výši, tedy ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 8. Pro úplnost soud zdůrazňuje, že nepřikročil k použití ustanovením § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a neumožnil žalované zaplacení přisouzených částek ve splátkách, neboť k takovému kroku neshledal důvod za situace, kdy je žalovaná nejen zcela pasivní, ale navíc si inkriminovanou smlouvou finanční částku„ zapůjčovala“ s tím, že ji celou i s příslušenstvím splatí do čtyř měsíců. 9. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyně má právo na náhradu 47 % – účelně vynaložených – nákladů řízení; tyto náklady představuje vedle zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměna advokáta za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy se jedná o odměnu v celkové výši 600 Kč a tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů, tedy částka 189 Kč Celkem tak čítají žalobkyní účelně vynaložené náklady řízení částku 1 489 Kč.