19 C 258/2022-31 — Okresní soud v Domažlicích

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), jde tak pouze o stručné odůvodnění. 2. Předmětem řízení je nárok žalobců na zaplacení částek uvedených v prvním výroku tohoto rozsudku, jenž se odvíjí od nezaplaceného nájemného, respektive následného bezdůvodného obohacení žalovaného. 3. Z žalobních tvrzení, osvědčených v potřebném rozsahu předloženými listinnými důkazy, vyplynulo, že žalovaný uzavřel s žalobci dne [datum] – ústně – smlouvu o nájmu, na jejímž základě byl žalobci poskytnut předmět nájmu – garáž a sklad v domě [adresa] v obci [obec] – za ujednané nájemné ve výši 3 000 Kč měsíčně, které byl žalovaný povinen platit vždy do 15. dne měsíce předem. Od měsíce září 2020 žalovaný přestal měsíční nájemné platit, dne [datum] žalobci telefonicky nájemní smlouvu v souladu s ustanovením § 2232 občanského zákoníku ke dni [datum] vypověděli. Předmět nájmu žalovaný vyklidil až počátkem listopadu 2021. Žalovaný tak žalobcům dluží nájemné od [datum] do [datum] v celkové výši 37 000 Kč, a dále je žalovaný povinen vydat žalobcům bezdůvodné obohacení ve výši 3 000 Kč, jež se mu na úkor žalobců dostalo tím, že bez právního důvodu užíval předmět nájmu ještě v říjnu 2021 (srov. ustanovení § 2991 občanského zákoníku). 4. Současně je zřejmé, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, pročež je povinen zaplatit žalobcům nejen dlužnou částku, ale v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku rovněž zákonný úrok z prodlení, když žalobou požadovaná výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 5. Protože byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, soud podle ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř. vydal rozsudek pro zmeškání, kterým žalobě zcela vyhověl, přičemž tvrzení žalobců obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, vzal za nesporná. Nejde přitom o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír podle ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř., a nárok uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní normou soukromého práva. 6. Nad rozhodný rámec podepsaný soud uvádí, že první výrok tohoto rozsudku by patně obsahoval i případný rozsudek v dané věci, nevydal-li by soud tento rozsudek pro zmeškání, neboť skutkový stav věci vyplynul z důkazů obsažených ve spise, jejichž korektnost žalovaný – z podstaty věci – nikterak nezpochybnil. 7. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud zákonnou třídenní pariční lhůtu neprodloužil, neboť k jejímu prodloužení neshledal žádný důvod. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši uvedené ve druhém výroku tohoto rozsudku, tedy v rozsahu nákladů řízení, které je namístě považovat za náklady řízení účelně vynaložené. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve spojení s ustanovením § 12 odst. 4 advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 40 000 Kč, tedy odměny ve výši 2 160 Kč za každý z celkem sedmi úkonů právní služby (tří dvojic úkonů v plné výši a dvojice úkonů za poloviční odměnu), čtyř režijních paušálů v celkové výši 1 200 Kč a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 320 Kč ve výši 3 427 Kč Celkem tak účelně vynaložené náklady řízení představují částku 21 747 Kč.