19 C 263/2022-22 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni plnění představující jistinu ve výši 2 000 Kč, příslušenství této jistiny (včetně kapitalizovaného úroku ve výši 2 133 Kč), a smluvní pokutu ve výši 101,96 Kč, vše z titulu úvěrové smlouvy, uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] credit s. r. o. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně porušila svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatila úvěr ve výši 2 000 Kč, který jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla. 2. Žalovaná se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřila. Současně ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyslovila (byť toliko fikcí) souhlas s rozhodnutím věci bez jednání podle § 115a o. s. ř.; obdobný souhlas dala žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, v prvé řadě smlouvou o úvěru ze dne [datum], na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnut žalované úvěr ve výši 2 000 Kč, který měla žalovaná splatit ke dni [datum] tím, že„ vrátí“ částku 2 913 Kč, když byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 913 Kč. Současně byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná však v rozhodné době jistinu ani poplatek neuhradila, a tento dluh do podání žaloby (a patrně ani poté) nezaplatila. 4. V posuzované věci je nutno konstatovat, že má žalobkyně nepochybně právo na vrácení poskytnuté jistiny, bylo však nutno se zabývat, zda předmětná smlouvu obstojí judikatorně ukotveným kritériím spravedlivé smlouvy (srov. mutatis mutandis např. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 (N 226/75 SbNU 527)), respektive rozhodným ustanovením občanského zákoníku, chránícím spotřebitele (zejména ustanovením § 1813 až 1815). 5. Vzhledem k předmětu řízení (viz ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.) postačí připomenout, že předmětná smlouva deklaruje roční procentní sazbu nákladů (RPSN) ve výši 9 603,85 % ročně, přičemž kumulace všech smlouvu předvídaných sankcí (směřujících výhradně vůči žalované straně) musí vést k závěru o nepřípustné nerovnováze práv a povinností smluvních stran, jenž se v posledku odráží v závěru o neplatnosti inkriminované smlouvy. Na uvedeném závěru přitom nemůže nic změnit ani skutečnost, že se žalobkyně převážné většiny těchto sankcí v projednávané věci nedovolává. 6. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku nicméně platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle druhé odstavce se pak bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Pakliže žalovaná z právního důvodu, který označil soud za neplatný, přijala plnění ve výši 2 000 Kč, je zjevné, že se v tomto rozsahu na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, tudíž je povinna v tomto rozsahu bezdůvodné obohacení vydat. 8. Poněvadž se žalovaná prokazatelně dostala do prodlení se svým peněžitým dluhem, náleží žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení v jí požadované výši, tedy ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 9. Pro pořádek je současně vhodné zdůraznit, že soud nepovažoval za nutné poskytnout žalobkyni před rozhodnutím ve věci poučení podle § 118a o. s. ř., neboť shora učiněné pro žalobkyni nepříznivé závěry jsou závěry právními (nikoliv skutkovými, jež by žalobkyně mohla zvrátit doplněním tvrzení či označením dalších důkazů), a b) obdobné závěry by žalobkyni měly být známy z řady jiných právních věcí (srov. např. rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 28. 4. 2021 sp. zn. 19 C 47/2021), pročež pro ni nemohou být závěry„ překvapivými“ ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu. 10. O náhradě nákladů řízení konečně rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyně má právo na 90 % jí účelně vynaložených nákladů řízení, jež v dané věci sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny za tři úkony právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměny v celkové výši 600 Kč, tří režijních paušálů v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů. Celkem tak byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 880 Kč, kterou je žalovaná povinna uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.