5 C 156/2022-24 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobce žádal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit mu dlužné částky ze tří smluv, které žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] Podle smlouvy ze dne [datum] byla žalované poskytnuta částka 6 000 Kč. Za to se zavázala zaplatit dalších 4 800 Kč tj. 1 200 Kč úrok, 1 200 Kč za administrativní činnost a 2 400 Kč za hotovostní inkaso splátek. Z těchto částek však žalovaná zaplatila pouze částku 2 717,74 Kč. Podle smlouvy ze dne [datum] byla žalované poskytnuta částka 26 000 Kč. K tomu se žalovaná zavázala zaplatit dalších 20 800 Kč z toho úrok 5 200 Kč, za administrativní činnost 5 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek 10 400 Kč. Z těchto částek zaplatila žalovaná částku 20 524,82 Kč. Podle smlouvy ze dne [datum] obdržela žalovaná částku 15 000 Kč, k tomu se zavázala zaplatit dalších 12 000 Kč, z toho úrok 3 000 Kč, za administrativní činnost 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč. Žalovaná zaplatila podle této smlouvy celkem částku 18 657,45 Kč. Všechny tři smlouvy soud pokládá za absolutně neplatné podle § 580 a § 588 obč. zák. Právní předchůdce žalobce totiž zřejmě vůbec nezkoumal úvěruschopnost žalované, neboť na tu bylo před uzavřením již první ze tří smluv o úvěru, která byla uzavřená [datum], vedeno 11 exekucí, které jsou stále v běhu a jsou vedeny pod spisovými značkami [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]. Nutnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá nejenom ze zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ale pokud se jedná o absolutní neplatnost smluv o úvěru, kde nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, soud k tomu vychází z rozhodnutí finančního arbitra AF/4056/2017. V tomto rozhodnutí je podrobně vysvětleno, co je řádné posouzení úvěruschopnosti a finanční arbitr zde vyjadřuje názor, že součástí veřejného pořádku je mimo jiné ochrana skupin a osob, které jsou určitým způsobem zranitelné. Mezi takové skupiny nepochybně patří spotřebitelé, neboť jejich postavení je obecně ve styku s profesionálním podnikatelem znevýhodněno tím, že do vztahu s podnikatelem vstupují jako neprofesionálové, kdy jsou vůči podnikateli zpravidla hospodářsky a informačně slabší stranou s menší dostupností právních služeb a nedostatkem profesionálních zkušeností a nemožností stanovovat si smluvní podmínky. Povinnost zkoumat řádné posouzení úvěruschopnosti je dána i rozhodnutím – rozsudkem soudního dvora EU ve věci C – 679/18. Zde je uvedeno, že vnitrostátní soudy jsou povinny zkoumat řádné posouzení úvěruschopnosti z úřední povinnosti, a to včetně vyvození důsledků z případného porušení této povinnosti. Právní předchůdce žalobce převedl smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] pohledávku za žalovanou na žalobce. Tuto smlouvu žalobce doložil včetně seznamu postupovaných pohledávek, dále doložil všechny tři smlouvy o spotřebitelském úvěru, které uzavřel právní předchůdce žalobce se žalovanou, oznámení o postoupení pohledávek, kartu zákazníka a předžalobní výzvu. Zároveň navrhl, aby soud ve věci rozhodl postupem podle § 115a o. s. ř. Podle tohoto ustanovení není třeba k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná byla vyzvána k možnosti odmítnout tento postup na základě výzvy v 7 denní lhůtě, která ji byla doručována na adresu jejího trvalého bydliště [obec a číslo], [PSČ] [obec]. Výzva k vyzvednutí je ze dne [datum] s účinky doručení [datum], 7 denní lhůta tak marně uplynula [datum], aniž by žalovaná postup dle § 115a o. s. ř. odmítla, nebo se k věci jakkoliv vyjádřila. Soud proto vychází z uděleného souhlasu s postupem podle § 115a o. s. ř. a písemností předložených žalobkyní. Z těchto písemností je zřejmé, že žalobce jako postupník pohledávky původního věřitele společnosti [právnická osoba], uplatňuje po žalované nárok na zaplacení dluhů váznoucích na smlouvách o spotřebitelských úvěrech, které žalovaná řádně a včas nesplácela. Protože však soud tyto smlouvy pokládá za absolutně neplatné z důvodů vysvětlených výše, postupoval podle ustanovení § 2991 obč. zák. a žalobě vyhověl pouze částečně. Pokud jde o smlouvu ze dne [datum], uložil soud povinnost žalované, zaplatit rozdíl mezi poskytnutou a zaplacenou částkou, tj. 6 000 Kč - 2 717,74 Kč tj. 3 282,26 Kč a žalobě vyhověl i pokud jde o úrok z prodlení z této částky od doby, kdy se žalovaná do prodlení dostala. Pokud jde o smlouvu ze dne [datum], tam soud postupoval stejným způsobem. Žalovaná obdržela částku 26 000 Kč, z té zaplatila částku 20 524,82 Kč. Zbývá k zaplacení částka 5 475,18 Kč ale vzhledem k tomu, že na základě časově první z uzavřených smluv, tedy na základě smlouvy ze dne [datum] žalovaná„ přeplatila“ částku 3 657,45 Kč, soud tuto částku od dlužné částky 5 475,18 Kč odečetl a zbývá tak na základě této smlouvy k zaplacení pouze částka 1 817,73 Kč, když z této částky soud rovněž přiznal úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. Konečně pokud se jedná o poslední (časově první) ze tří uzavřených smluv, kde žalovaná částku, kterou od žalobce obdržela, nejen celou uhradila, ale dokonce ji přeplatila o 3 657, 45 Kč, jak bylo uvedeno výše, soud žalobu zamítl. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 151odst. 1 o. s. ř., když úspěch žalobce ve věci byl nepatrný a žalované žádné náklady řízení nevznikly.