5 C 197/2022-20 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Domažlicích, v jehož obvodu má žalovaná evidované trvalé bydliště, domáhá zaplacení částky 25 474,33 Kč z důvodu neuhrazeného úvěru poskytnutého právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] na základě smlouvy [číslo] uzavřené [datum]. Žalobkyni byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu s úroky ve výši 56 % ročně po celou dobu trvání smlouvy a dále se zavázala zaplatit poplatky, takže celkovou částku, kterou byla povinna uhradit, činila 31 160 Kč a byla splatná po dobu 65 týdnů po 450 Kč. Žalovaná zaplatila celkem 15 100 Kč, které věřitel alokoval na jistinu a další poplatky. Žalobce se pak domáhá i zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužných splátek, když smluvní pokutu požaduje ve výši 6 674,33 Kč, na sankčních poplatcích 2 800 Kč, na jistině 9 102,98 Kč, poplatcích 6 897,02 Kč. Nárok dokládá žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, oznámením postoupené pohledávky žalované, smlouvou o úvěru, výpočtem smluvní pokuty, přehledem poskytnutých plateb, předžalobní upomínkou s dokladem o doručování. K nařízenému jednání se dostavil zástupce žalobkyně a žalovaná se nedostavila ani neomluvila. Soud pak jednal na základě předložených písemností, ze kterých zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], byla sjednána s žalovanou úvěrová smlouva, na základě, které byly žalované poskytnuté finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a ty se zavázala žalovaná vrátit spolu s dalšími poplatky a sjednanými sankcemi pro případ nedodržení závazku v týdenních splátkách. Podle tvrzení žalobkyně zaplatila na úhradu závazku 15 100 Kč. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba 56 % ročně. Podle § 2395 obč. zák. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. I když sjednání úroků je pojmovým znakem úvěrové smlouvy, nemohou být úroky nepřiměřené úrokovým sazbám poskytovaným jinými bankovními institucemi a sjednaná úroková sazba ve výši 56 % tak staví žalovanou do nevýhodného postavení. Podle § 1813 obč. zák. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Sjednaná úroková sazba je tedy úrokem nepřiměřeným, lichevním ve smyslu § 1796, neboť poskytnutá majetková hodnota žalované, tedy finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a prostředky, které měla žalovaná vrátit ve výši 31 160 Kč, staví žalovanou do nerovnovážné pozice, i když částka nad poskytnutých 15 000 Kč nezahrnuje jen úrokovou sazbu ale i další poplatky. Toto ujednání pak považuje soud s ohledem na předpoklady § 1813 obč. zák. za nemravné, právě s ohledem na to, že vyčíslení sankcí či ujednání o smluvní pokutě vychází z úvěrové smlouvy, kterou je třeba považovat za neplatnou pro nepřiměřenou výši sjednané úrokové sazby. Nárok na vrácení částky žalované poskytnuté ve výši 15 000 Kč pro bezdůvodné obohacení pro to, že žalovaná podle tvrzení žalobkyně a přehledu plateb zaplatila 15 100 Kč, tedy na jistině nedluží nic a ostatní nároky pro neplatnost smluvních ujednání ve smyslu § 580 a § 588 obč. zák. nelze přiznat. V souvislosti s rozhodnutím ve věci souvisí i výrok o nákladech řízení, kdy nárok by vznikl žalované, která se však jednání neúčastnila a žádné náklady tohoto řízení neprokázala. Soud tedy rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. á contrario.