5 C 227/2021-45 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Domažlicích, v jehož obvodu má žalovaný bydliště, domáhá zaplacení dluhu váznoucího na neuhrazeném závazku na základě dohody o uznání dluhu ze dne [datum]. Podle tvrzení v žalobě se žalovaný dostal do prodlení se svojí splátkovou povinností, a proto žalobkyně využila možnosti zesplatnění a nárokuje k úhradě celý uznaný zbytek závazku. Posléze žalobkyně doplňuje svá žalobní tvrzení s dokladem o získání pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a s účinky postoupení [datum]. Žalobní tvrzení doplňuje tak, že žalovaný uzavřel původní smlouvu o úvěru 18. 4. 2019 pod [číslo jednací], kdy původní úvěr byl navýšen dodatkem ze dne [datum] na částku 23 400 Kč, se kterou se žalovaný zavázal zaplatit smluvní úrok ve výši 5 273 Kč. Žalovaný původnímu věřiteli zaplatil pouze 16 620 Kč, když tyto platby byly alokovány ve výši 11 347 Kč na jistinu a 5 273 Kč na smluvní úrok. Ten tedy byl uhrazen, když po té byla pohledávka postoupena a výše závazku vyčíslena na 18 175 Kč, což představovalo 12 053 Kč na jistině a 6 022 Kč na smluvní pokutě a 100 Kč za upomínky. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno [datum]. Posléze pak ještě žalovaný uzavřel dohodu o uznání dluhu, a to [datum] se závazkem platit 18 pravidelných měsíčních splátek 1 000 Kč a poslední splátku ve výši 1 175 Kč. Nárok dokládá žalobkyně smlouvou o úvěru včetně dodatku, smlouvou o postoupení pohledávky, přílohou ke smlouvě o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky žalovanému s dokladem o doručování, kopií upomínek a splátkovou dohodou ze dne [datum], dále zesplatněním dluhu ze dne [datum] a předžalobní upomínkou z téhož data. 2. K nařízenému jednání se žalobkyně a zástupce omluvili, žalovaný se opakovaně k jednání nedostavil. Soud vychází z písemností předložených žalobkyní a dospěl k závěru, že pohledávka, která byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] nemůže být přiznána v rozsahu uznaného závazku, protože původní smlouva [číslo] ze dne [datum] s dodatkem ze dne [datum] je smlouvou neplatnou. Podle § 2395 obč. zák. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Sjednání úroků je tedy pojmovým znakem úvěrové smlouvy, ovšem sjednané úroky pro krátkodobý úvěr ve výši 279,83 % ročně je nutné považovat za úrokovou sazbu nemravnou, odporující ustanovení § 580 obč. zák. i § 1813 obč. zák. Podle posledně cit. ustanovení jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Sjednání tak vysoké úrokové sazby odporující dobrým mravům staví žalovaného do nepřiměřeného postavení oproti výhodě, jíž se mu úvěrem dostalo, a proto nelze považovat zápočet jeho plateb ve prospěch neplatně sjednaných úroků za plnění ve prospěch platného závazku po právu. Naopak soud má za to, že pro lichevní úroky, a tedy nemravné a nepřiměřené ujednání je třeba považovat uzavřenou smlouvu za neplatnou a poskytnuté finanční prostředky žalobkyní, respektive právní předchůdkyní ve prospěch žalovaného a žalovaným nevrácené ve sjednané výši, tvoří bezdůvodné obohacení u žalovaného ve smyslu § 2991 obč. zák. Podle něho ten, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V tomto případě jde o plnění protiprávním užitím cizí hodnoty, když podle žalobkyně žalovaný zaplatil ve prospěch původního věřitele 16 620 Kč. Pokud získal finanční prostředky ve výši 23 400 Kč, pak je třeba aby vrátil ještě neuhrazených 6 880 Kč a v tomto směru lze nárok žalobkyni pro bezdůvodné obohacení žalovaného podle cit. ustanovení přiznat. Dále lze žalobkyni přiznat ještě 100 Kč za upomínky ve smyslu § 513 obč. zák. a sazebníku poplatků. Ve zbývajícím rozsahu je nutné pro neplatné ujednání a nepřiměřené postavení žalovaného s lichevními úroky považovat za nedůvodně uplatněný nárok. V tomto rozsahu tedy soud žalobu i s úroky z prodlení zamítá, zatímco z přiznané částky náleží úroky z prodlení od doby, kdy žalovaný věděl, že svůj závazek neuhradil ve správném rozsahu. 3. Pokud jde o vyčíslenou smluvní pokutu jednak v dohodě o uznání závazků, žádná smluvní pokuta ujednaná nebyla, dokonce ani v uznání závazku nebyly uvedené úroky, což není na újmu posouzení neplatnosti původní smlouvy se sjednanými lichevními úroky a je třeba přihlížet k tomu, že v původním ujednání byly sjednány podmínky smluvní pokuty ve výši 0,1 % z jistiny, přičemž pokud jde o žalobkyni, tvrdí jistinu ve vyšší částce než která jí náleží. Proto s ohledem na provedené alokace plateb ze strany žalovaného při provedeném vyčíslení respektive zcela chybějícím vyčíslení smluvní pokuty nelze nárok žalobkyni přiznat. 4. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy je zřejmé, že větší úspěch ve sporu měl žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak § 142 odst. 2 o. s. ř. umožňuje, tedy že žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení právo nemá.