5 C 47/2022-20 — Okresní soud v Domažlicích

Navrhovatel, státní příslušník [země] s povoleným pobytem v České republice a žijící v okrese [obec], podal soudu návrh na osvojení [celé jméno osvojence], který je synem navrhovatelovy přítelkyně, se kterou žije 10 let. Po celou tuto dobu se se synem přítelkyně stýkal, po celou tuto dobu mají mezi sebou navrhovatel se zletilým synem přítelkyně velmi dobré vztahy, které navrhovatel přirovnává ke vztahu mezi otcem a synem. Toto přirovnání je mu tím bližší, že vztahy s vlastními syny z prvého manželství po rozvodu zcela vymizely a navrhovatel se se svými vlastními dětmi již celou řadu let neviděl. Dále pak navrhovatel tvrdí, že vlastní biologický otec [celé jméno osvojence] zemřel [datum], když vztahy i po rozvodu manželství biologického otce osvojence a jeho matky nebyly příliš intenzivní. Od roku 2012 tyto vztahy prakticky neexistovaly naopak zintenzivněly vztahy mezi navrhovatelem a [celé jméno osvojence]. Osvojenec je svobodný, nemá žádné potomky a osvojení tak nenarušuje nikomu z účastníků žádné vztahy. Nárok navrhovatel dokládá rodným listem osvojence, úmrtním listem jeho biologického otce, prohlášením osvojence ze dne [datum] s úředně ověřeným podpisem na souhlasu s osvojením, když oba účastníci souhlasili s účastnickým výslechem. Ten soud provedl stejně jako výslech [jméno] [příjmení], matky [celé jméno osvojence], která žije s navrhovatelem 10 let a 9 a ½ let žije s navrhovatelem v jedné domácnosti v jeho rodinném domě v [obec] v okrese [obec]. [jméno] [příjmení] se vyjadřovala k chování syna ve vztahu k navrhovateli i k ní samotné s tím, že od 19 let syn žil v [obec] ale jeho biologický otec o něho zájem nejevil a konec konců se od roku 2012 nestýkali až [datum], kdy [jméno] [celé jméno osvojence] zemřel, což je doloženo úmrtním listem a z výpovědi účastníků, která koresponduje s popisem situace [jméno] [příjmení] jako svědkyně. Dále pak je zřejmé, že osvojenec se přestěhoval zpět do blízkosti bydliště matky a navrhovatele. Věnuje se své podnikatelské činnosti, úpravám zahrad a zahradnickými pracemi, když se spoléhá na pomoc navrhovatele a ten mu ji rád poskytuje, stejně tak pomáhá pečovat o dům a zahradu matky a navrhovatele a v podstatě si vztahy k navrhovateli nahradil chybějící citové vazby k biologickému otci. Jeho partnerské vztahy matka i navrhovatel akceptují a ty nikterak nebrání jeho vztahu vůči matce ani vůči navrhovateli. V podstatě oba účastníci jako dospělí a svéprávní lidé chtějí jejich vzájemné kladné citové vztahy legalizovat osvojením tak, aby odpovídaly vazbám v klasické rodině. Tomuto návrhu lze vyhovět ve smyslu § 848 obč. zák., který předpokládá osvojení, není-li na újmu důležitých zájmů potomků osvojitele, nebo potomků osvojovaného a osvojit zletilého lze výjimečně také z důvodů hodných zvláštního zřetele, pokud to je přínosné pro osvojitele a osvojence vzájemně, nebo v odůvodněných případech alespoň pro jednoho z nich. Podle § 849 obč. zák. osvojenci a jeho potomkům nevzniká osvojením příbuzenský poměr vůči členům rodiny osvojitele a nenabývají vůči nim žádných majetkových práv. Osvojitel nenabývá osvojením žádných majetkových práv vůči osvojenci a jeho potomkům. Osvojenec a jeho potomci nepozbývají osvojením práv ve vlastní rodině. Vzhledem k tomu, že navrhovatel i [celé jméno osvojence] jsou osoby plně svéprávné, [celé jméno osvojence] již nemá biologického otce, s navrhovatelem sdílel domácnost, pokud jezdil za matkou, ale realizoval i citové vztahy vůči navrhovateli právě pro nedostatek vazeb s vlastním biologickým otcem a [celé jméno osvojence] se k osvojení rozhoduje sám, neboť nemá potomky a není ženatý, proto podle § 850 odst. 2. obč. zák. není třeba brát zřetel na souhlas manžela osvojovaného. Dle § 851 odst. 2 obč. zák. souhlasí-li s tím osvojitel může osvojenec připojit osvojitelovo příjmení ke svému příjmení. Vzhledem k tomu, že osvojenec začal podnikat i v [země], kde má klientelu, jak uvedl, a právě tam mu pomáhá pro jazykovou bariéru navrhovatel, je i připojení příjmení navrhovatele k příjmení osvojovaného zcela v souladu s předpoklady § 851 odst. 2 obč. zák. Pokud jde o předpoklad § 848 odst. 1 obč. zák., tedy zda osvojení není na újmu důležitých zájmů potomků osvojitele, je třeba poukázat na to, že se navrhovatel se svými vlastními dětmi nestýká. Osvojovaný se nestává příbuzným vůči těmto dětem navrhovatele, ale podle § 853 odst. 2 obč. zák. osvojenec dědí po osvojiteli v první zákonné třídě dědiců podle českých právních předpisů, avšak nevstupuje v dědické právo osvojitele vůči jiným osobám. Soud má za to, že ani tyto okolnosti případného dědění nejsou na újmu potomkům osvojitele. V podstatě lze mít za to, že dobrovolné rozhodnutí navrhovatele, žijícího 10 let v partnerském vztahu s matkou osvojence a dobrovolné rozhodnutí dospělého osvojence‚ [celé jméno osvojence], je řešením jejich vzájemné dlouhodobé rodinné situace, která neohrožuje jiné členy rodiny ani na straně osvojitele, ani na straně osvojence. Zároveň pak dořešení formálního vztahu osvojením mezi účastníky se souhlasem matky osvojovaného a partnerky navrhovatele s sebou nese pouze takové riziko, jaké přináší vztahy mezi biologickými rodiči a jejich dětmi. O návrhu rozhodl soud ve smyslu § 445 a násl. z. ř. s . O nákladech řízení platí ustanovení § 23 z. ř. s .