9 C 14/2022-22 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 7 880 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci dne [datum] mezi sebou uzavřeli úvěrovou smlouvu (dále jen„ Úvěrová smlouva“), na základě které žalobkyně půjčila žalované částku ve výši 7 000 Kč, kterou měla žalovaná uhradit v celé výši a poplatku za poskytnutí ve výši 231 Kč ve lhůtě splatnosti 24 měsíců od jeho poskytnutí. S Úvěrovou smlouvu byly sjednány další volitelné služby za poplatky. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvy žalobkyně neuhradila. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z Úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum] a sazebníku poplatků soud zjistil, že byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 7 000 Kč. Z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo prokázáno, že částka sjednaného úvěru byla zaslána bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Poplatek za poskytnutí úvěru dle úvěrové smlouvy činil 231 Kč. V rámci Úvěrové smlouvy byly sjednány další volitelné služby za poplatky: poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč a poplatek za tzv. Bezpečnou splátku ve výši 99 Kč. Žalovaná si dvakrát odložila splatnost úvěru tzv. korunovým odkladem za poplatek 693 Kč Částku ve výši 1 Kč žalovaná uhradila dne [datum] a [datum]. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, jakým způsobem byly žalované připisovány smluvní pokuty, náklady na účelně vynaložené náklady a poplatky za poskytnuté služby a jakým způsobem žalovaná na svůj dluh splácela. Z printscreenů ze systému žalobkyně, úvěrové zprávy a nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, jakým způsobem žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, když výsledkem jejího zjištění byla skutečnost, že žalovaná je úvěruschopná. Nadto žalobkyně využívá pro prověření bonity spotřebitele a zjišťování jeho kreditního skóre (příjmová a výdajová stránka, věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod.) statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klientů. 4. Podle ustanovení § 2395 občasného zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 5. Podle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 880 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.