9 C 28/2022-83 — Okresní soud v Domažlicích

1. Předmětem sporu byl nárok žalobkyně na úhradu částky ve výši 47 608,64 Kč spolu s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený závazek žalovaného vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně dne [datum]. 2. Smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Ze smlouvy vyplývá, že se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky do úvěrového limitu 80 000 Kč Tyto byl žalovaný oprávněn čerpat po dobu trvání smlouvy vždy na základě žádosti učiněné přes příslušné webové rozhraní či telefonicky skrze zákaznický servis. Oproti tomu se žalovaný zavázal finanční prostředky splácet spolu s pevným úrokem ve výši 10,50 % měsíčně a příslušnými poplatky, a to pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 11 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem nebo ve výši 1 000 Kč, dle toho, která z těchto částek byla vyšší. Měsíční splátka byla splatná vždy k témuž dni příslušného měsíce, ve kterém byly půjčené finanční prostředky připsány na bankovní účet žalovaného. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s tím, že celkový počet splátek se odvíjel od skutečné vyčerpané výše úvěru. Pro případ prodlení dlužníka se splacením jedné splátky po dobu delší dvou měsíců či se splacením více než dvou splátek bylo ujednáno právo věřitele prohlásit úvěr za okamžitě splatný s účinností ke dni doručení oznámení o okamžité splatnosti dlužníkovi. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky a sazebník právního předchůdce žalobkyně. Ze sdělení [právnická osoba], soud zjistil, že bankovní účet č. [bankovní účet] uvedený v uzavřené smlouvě je veden na jméno žalovaného. Pod variabilním symbolem [číslo] uvedeným žalobkyně v návrhu ve věci samé pro identifikace plateb žalovaného však nebyly evidovány za období od [datum] do [datum] žádné platby. Z bankovních výpisů z účtu žalovaného za rozhodné období soud zjistil, že platby prováděné mezi bankovním účtem právního předchůdce žalobkyně a bankovním účtem žalovaného byly činěny pod variabilním symbolem [číslo]. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky celkem ve výši 76 600 Kč, na které uhradil celkem částku 103 598,12 Kč. Shora uvedený variabilní symbol koresponduje s variabilním symbolem uvedeným právním předchůdcem žalobkyně jednak v informacích k úvěru, a rovněž i ve výzvě k úhradě znějící na úhradu dlužné částky 47 608,64 Kč. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně přešla na žalobkyni na základě uzavřené smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne [datum], o jejímž uzavření byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum]. Zároveň žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Odeslání dopisů žalobkyně prokázala podacím lístkem. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť bylo možné o věci rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se k uvedenému postupu nevyjádřil, přestože mu soud zaslal výzvu s doložkou, že bude mít za to, že s uvedeným postupem souhlasí, pakliže se k výzvě ničeho nesdělí. Soud proto presumoval souhlas žalovaného s tímto postupem. 4. S ohledem na skutečnost, že si shora uvedené skutečnosti zjištěné soudem z listinných důkazů neodporují, odkazuje na tyto soud jako na skutkový závěr ve věci. 5. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému mu poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. 9. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že uzavřená smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná, neboť žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, když se omezila pouze na obecná tvrzení o lustru žalovaného v dostupných databázích, k těmto důkazům, však nenavrhla, ani žádné důkazy, přičemž dopředu avizovala, pokud by soud nárok žalobkyně neuznal, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje, aby poskytnuté plnění žalovanému bylo posouzeno jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Z výpisů z běžného účtu žalovaného pak bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 76 600 Kč a zároveň že žalovaný uhradil na splátkách úvěru celkem částku 103 598,12 Kč. Jelikož žalovaný zaplatil více, než mu bylo poskytnuto, soud požadovanou částku k zaplacení žalobkyní zcela zamítl a to s odkazem na absolutní neplatnost smlouvy. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odstavce 1 o. s. ř., podle zásady úspěchu ve věci. V daném sporu byl plně úspěšný žalovaný, neboť žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Žalovanému však prokazatelně žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.