17 C 73/2023-31 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou, která byla soudu doručena dne [datum], domáhala zaplacení částky ve výši 35 000 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení. 2. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 35 000 Kč. Tato částka byla dne [datum] žalované v hotovosti poskytnuta. Žalovaná dne [datum] odstoupila od této smlouvy v souladu s čl. 9 smluvních podmínek. Podle čl. 9 podmínek platí, že při odstoupení je zákazník povinen vrátit jistinu bez zbytečného odkladu nejpozději do 30 dnů od odstoupení od smlouvy, respektive od jeho odeslání., a to na účet uvedený v podmínkách. Ačkoliv žalovaná odstoupila od smlouvy dne [datum], půjčenou částku žalobkyni nevrátila do lhůty uvedené v podmínkách, tj. do [datum], ani později. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Jednání se konalo v nepřítomnosti účastníků. 5. Ze smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě které byla poskytnuta žalobkyní žalované částka ve výši 35 000 Kč, kterou téhož dne žalovaná v hotovosti obdržela. 6. Z oznámení o odstoupení od smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že téhož dne žalovaná odstoupila od výše uvedené úvěrové smlouvy. 7. Z předžalobní výzvy žalobkyně adresované žalované soud zjistil, že jejím obsahem je výzva žalované, aby uhradila dlužnou částku v celkové výši 35 000 Kč. 8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2001 o. z. lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. 11. Podle § 118 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru spotřebitel může od smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení odstoupit bez uvedení důvodů a bez jakékoli sankce ve lhůtě 14 dnů ode dne uzavření této smlouvy. 12. Podle § 118 odst. 3, 4 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů odstoupením od smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení se spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení od počátku ruší. Poskytovatel nemá právo požadovat po spotřebiteli žádné plnění s výjimkou plnění uvedeného v odstavci 4. Došlo-li k odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru, je spotřebitel povinen poskytovateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne odeslání odstoupení, zaplatit a) jistinu poskytnutého spotřebitelského úvěru, b) úrok ve výši, na kterou by poskytovateli vznikl nárok, pokud by k odstoupení od smlouvy nedošlo, a to za období ode dne, kdy byl spotřebitelský úvěr čerpán, do dne, kdy je jistina splacena, a c) případné nevratné poplatky zaplacené poskytovatelem orgánům veřejné správy nebo jiným osobám pověřeným výkonem veřejné správy. 13. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, pasivitu žalované, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 35 000 Kč, který žalovaná čerpala ve shora uvedené výši. Žalovaná využila právo, odstoupila od této smlouvy a bylo její povinností do 30 dnů ode dne odeslání odstoupení, tj. do [datum], částku ve výši 35 000 Kč žalobkyni vrátit. 14. Řádným neplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení, proto žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o. z. vznikl nárok na úrok z prodlení. Žalobkyně požaduje po žalované placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené. 15. Soud proto žalobě vyhověl v celém rozsahu. 16. Výrokem II. soud uložil žalobkyni povinnost doplatit na soudním poplatku částku 350 Kč podle položky 1, bodu 1 písm. a) ve spojení s položkou 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků, neboť věc nebyla rozhodována elektronickým platebním rozkazem a tato částka nebyla i přes výzvu soudu dosud uhrazena. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 316 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného, resp. vyměřeného soudního poplatku v částce 1 750 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 500 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 600 Kč ve výši 966 Kč. Pro úplnost soud dodává, že ve věci postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně se u zdejšího soudu dožaduje typově shodných žalob, kdy obměna spočívá jen ve specifikaci příslušných smluv (datum uzavření, výše úvěru a dlužná částka), a je tedy na místě postupovat podle citovaného ustanovení.