19 C 205/2022-29 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se podaným návrhem domáhá po žalovaném zaplacení dluhu ve výši 32 648,69 Kč s příslušenstvím, jenž měl žalovanému vzniknout z titulu smlouvy, uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum], podle které mohl být žalovanému – opakovaně – poskytnut úvěr až do limitu ve výši 150 000 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě (ani později) nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. 3. Jelikož v předmětné smlouvě byl ujednán úrok ve výši 53,02 % ročně (viz přílohová obálka na č. l. 6), soud usnesením ze dne [datum] seznámil žalobkyni s předběžným právním názorem, že v předmětné smlouvě je neplatné ujednání o úroku, resp. o jeho výši. Přiměřeně veden závěry přijatými např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2022 sp. zn. 33 Cdo 60/2021 proto soud žalobkyni vyzval, aby žalobu upravila způsobem, že bude vycházeno z premisy, že si strany ujednaly úrok ve výši tehdejší repo sazby. V návaznosti na tuto výzvu žalobkyně ve vyjádření ze dne [datum] uvedla, že úrok ve výši 53,02 % ročně byl mezi účastníky řízení sjednán toliko v případě prvního účelového čerpání úvěru ve výši 14 367 Kč, tato část úvěru nicméně byla žalovaným řádně splacena, tudíž tento nárok není předmětem žaloby. Žalobou uplatněná část nároku vychází z ujednání o úroku ve výši 24,94 % ročně, od [datum] pak toliko ve výši 7,95 % ročně. Citované vyjádření žalobkyně současně obsahuje tabulku, ze které přehledně vyplývá výpočet uplatněné jistiny i jejího příslušenství (viz č. l. 16). 4. Po doplnění žaloby tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o (revolvingovém) úvěru, na jejímž základě žalovanému v rozhodné době vznikl dluh v rozsahu jistiny ve výši 26 729 Kč. V rámci celého smluvního vztahu byla žalovanému celkem žalobkyní poskytnuta částka 108 726 Kč, přičemž žalovaný celkem zaplatil částku 110 286 Kč, z tohoto částka 6 994,87 Kč směřovala na„ splátku pojištění“ (srov. tabulka v přílohové obálce na č. l. 6). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, neboť nehradil řádně splátky, žalobkyně úvěr dne [datum] zesplatnila. 5. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky 32 648,69 Kč, jenž má sestávat z jistiny ve výši 26 729 Kč, dlužných splátek pojištění ve výši 1 155,53 Kč, dlužných úroků ve výši 2 264,16 Kč a dlužných náhrad v celkové výši 2 500 Kč. 6. Po právní stránce hodnotil soud předmětnou smlouvu jako smlouvu, jejíž jednotlivá ujednání je třeba podřadit (srov. Bejček, Šilhán a kol.: Obchodní smlouvy. Závazky v podnikání, 1. vydání, Praha: C. H. Beck 2015, s. 458) pod právní úpravu smlouvy o úvěru (viz ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku), a dílčím způsobem rovněž pojistné smlouvy (viz § 2758 a násl. občanského zákoníku). 7. Po doplnění žaloby formou vyjádření žalobkyně soud dospěl k závěru, že ujednání o úroku je v daném kontextu možno považovat za platné. Naproti tomu soud dospěl závěru, že právní ochrany nemůže požívat ujednání o pojistném, neboť na základě předmětné smlouvy není možno dospět k závěru, že žalovaný rovněž platně uzavřel se žalobkyní pojistnou smlouvu, protože k tomuto uzavření mělo dojít toliko formou adhezní a formulářové smlouvy, která byla vyhotovena – na rozdíl od úvěrové části smlouvy – doslova miniaturním písmem (viz závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11 (N 183/71 SbNU 201)). Obdobný závěr pak učinil soud rovněž ve vztahu k „ ujednaným“ paušálním náhradám v celkové výši 2 500 Kč, neboť i v tomto případě se primárně nárok žalobkyně odvíjí od té části smlouvy, jež byla uzavřena v rozporu s požadavky kladenými na tento typ spotřebitelského kontraktu. 8. Od žalobkyní požadované částky 32 648,69 Kč tedy soud z výše uvedených důvodů odečetl částku 2 500 Kč, a rovněž částky 1 555,53 Kč a 6 994,87 Kč, tedy částky jak dlužného tak již prokazatelně zaplaceného pojistného, tedy částky, odvíjející se od neplatných smluvních ujednání. 9. Na tomto místě je vhodné uvést, že soud v posledku zvolil pro žalobkyni příznivější výklad práva, neboť k dispozici byl rovněž úsudek, že„ počáteční“ ujednání o úroku ve výši 53,02 % ročně v kombinaci s výše pojednaným miniaturním písmem další části smlouvy by mohlo vést k závěru o celkové (absolutní) neplatnosti inkriminované smlouvy. 10. Prvním výrokem rozsudku tak soud žalobě vyhověl v rozsahu částky 21 998,29 Kč, a to včetně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení – v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů. 11. Pro pořádek je vhodné taktéž zdůraznit, že soud nepovažoval za nutné poskytnout žalobkyni před rozhodnutím ve věci poučení podle § 118a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť a) závěr o neplatnosti dílčích ujednání je závěrem právním (nikoliv skutkovým, pročež tento závěr nemůže být zvrácen doplněním tvrzení či důkazních návrhů), a b) obdobný závěr by žalobkyni měl být znám z celé řady jiných právních věcí, pročež pro ni nemůže být závěrem„ překvapivým“ ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu. 12. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyně má právo na 35 % jí účelně vynaložených nákladů řízení, jež v dané věci sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 633 Kč a odměny právního zástupce včetně náhrady za daň z přidané hodnoty v celkové výši 9 873,60 Kč.