20 C 115/2023-35 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím včetně nákladů spojených s uplatněním pohledávky mezi podnikateli ve výši 1200 Kč. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba]) uzavřena dne [datum] Smlouva o revolvingovém úvěru. Žalovanému byl žalobkyní poskytnut úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč, kdy čerpaný úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách spolu s úroky. Žalovaný však tyto splátky řádně a včas nesplácel, předchůdkyně žalobkyně proto dne [datum] úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka celkem 35 218,58 Kč a skládala se z jistiny ve výši 32 577,85 Kč, smluvních poplatků ve výši 845 Kč a kapitalizovaných úroků z úvěru ke dni zesplatnění ve výši 1 795,73 Kč tvrdila, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně pohledávky za žalovaným postoupila na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní. 3. Soud z provedených důkazů, zejména ze znění smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze souvisejících všeobecných a obchodních podmínek předchůdkyně žalobkyně a výpisu z úvěrového účtu žalovaného zjistil, že žalovaný uzavřel dne [datum] předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které tato společnost poskytla žalovanému postupně finanční prostředky ve výši 32 577,85 Kč. Žalovaný se přitom zavázal tyto částky včetně poplatků uvedených ve smlouvě a úroků ve výši 15,99 % měsíčně splácet pravidelnými měsíčními splátkami v minimální výši 4 % nesplaceného úvěru. Této své povinnosti však žalovaný nedostál, jak plyne z výpisů z účtu za dané období. Nadále tak dluží z uvedeného titulu jistinu úvěru ve výši žalované částky a žalobkyní vyčíslené příslušenství. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, její přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek, jakož i z oznámení o postoupení pohledávky dále vyplynulo, že uvedená pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno a žalovaný byl upomínán k úhradě dlužné částky. Žalovaný však ani poté svůj dluh nevyrovnal, ačkoliv k tomu byl před podáním žaloby žalobcem znovu vyzýván. 4. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky (resp. předchůdkyní žalobkyně a žalovaným) byla platně sjednána smlouva o úvěru dle § 2395 o. z.. Předchůdkyně žalobkyně coby úvěrující své povinnosti ze smlouvy splnila, když žalovanému poskytla sjednané finanční prostředky. Naopak žalovaný jakožto úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť přestal hradit sjednané splátky úvěru, které v sobě zahrnovaly jak příslušnou část jistiny úvěru, úroků při dohodnuté úrokové sazbě a poplatky. Proto mohla předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou a s § 1931 o. z. prohlásit celý dluh žalovaného za okamžitě splatný a domáhat se po žalovaném zaplacení celé dlužné částky skládající se dlužných splátek, tedy neuhrazené jistiny úvěru, smluvních poplatků sjednaných ve smlouvě, jakož i dalšího příslušenství tvořeného smluvními úroky. Protože žalovaný své závazky vůči žalobkyni nesplnil v době splatnosti, má žalobkyně rovněž právo požadovat po něm také zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dále úroky z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, jejichž výši stanoví vláda nařízením. Tímto nařízením je nařízení č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Proto soud, po přezkoumání, že žalobkyní požadované úroky z prodlení nepřesahují výši úroků z prodlení stanovenou podle těchto předpisů, žalobě vyhověl a zavázal žalovaného uhradit žalobkyni dlužnou částku včetně požadovaného příslušenství. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 790 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 338 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši žalované částky sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Pro úplnost soud dodává, že ve věci postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně se u zdejšího soudu dožaduje typově shodných žalob, a je tedy na místě postupovat podle citovaného ustanovení.