20 C 318/2023-26 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem doručeným soudu dne [datum] se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky dlužného nájemného spolu s příslušenstvím, jak je vyčísleno ve výroku I. a vyklizení nemovitosti specifikované ve výroku II. Uvedl, že je výlučným vlastníkem budovy [adresa], v ulici [název ulice], [územní celek], ve které se nachází byt [číslo]. Žalobce tento byt na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] pronajal žalované. Nájem byl sjednán na dobu určitou do data [datum]. Měsíční nájemné činilo 3 703 Kč. Splatnost nájmu byla sjednána vždy k poslednímu dni v měsíci, za který se nájemné platí. Žalobce dne [datum] zaslal žalované písemnou výzvu k vyklizení bytu, žalovaná ovšem byt nevyklidila a do dnešního dne v něm bydlí. Krom toho od prosince 2022 přestala platit nájemné, kdy dlužná částka na bezdůvodném obohacení za období od prosince 2022 až června 2023 odpovídá žalované částce (částka 892,78 Kč za měsíc prosinec 2022 a za další měsíce částka 3 703 Kč). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. 3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že žalobce je výlučným vlastníkem předmětné nemovitosti na adrese [adresa žalované]. Účastníci spolu dne [datum] uzavřeli nájemní smlouvu, na základě které byl žalované pronajat byt [číslo] v dotčené nemovitosti. Nájem byl sjednán na dobu určitou – do [datum]. Žalovaná se v této souvislosti zavázala platit měsíční nájem ve výši stanovené v evidenčním listě pro výpočet nájemného, který byl součástí nájemní smlouvy, jenž činil 3 703 Kč, splatný vždy k poslednímu dni v měsíci. Žalobce vypověděl nájem výpovědí, odeslané žalované dne [datum] a doručené do vlastních rukou dne [datum]. Naposledy žalovanou k vyklizení bytu a úhrady dlužné částky vyzval prostřednictvím předžalobní výzvy doručené žalované dne [datum], a to ve lhůtě 15 dní. Bezdůvodné obohacení vyúčtované žalobcem odpovídá částkám uvedeným v žalobě. 4. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal, že žalovaná nemovitost užívá bez právního důvodu, neboť nájemní vztah zanikl na základě výpovědi žalobce a výzvy k vyklizení bytu. Bylo na žalované, aby se žalobě bránila, kupříkladu tvrzením, že její dluh vůbec nevznikl, v nějakém rozsahu zanikl nebo se stal nevymahatelným. To však žalovaná neučinila. Podle § 1040 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), může ten, kdo věc neprávem zadržuje, být žalován vlastníkem, aby věc vydal. V tomto případě má žalobce v návaznosti na příslušný procesní předpis (§ 340 a násl. o.s.ř.) právo domáhat se po neoprávněném uživateli vyklizení své nemovitosti, žalovaná předmětnou nemovitost užívá i poté, co nájemní vztah mezi nimi zanikl. 5. Dle § 2292 zákona o.z., má nájemce povinnost odevzdat byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Dle § 2295 o.z. má pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Dle § 2991 o. z., se ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Za bezdůvodné obohacení se považuje mj. i protiprávní užití cizí hodnoty. Zánikem nájemní smlouvy vznikla žalovanému dle povinnost předat byt zpět žalobci. Protože k předání nazpět nedošlo, má žalobce dle § 2295 o. z. právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného jako bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a to až do té doby, kdy k předání bytu skutečně dojde. 6. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost vyklidit byt a bezdůvodné obohacení žalobci zaplatit, a to včetně zákonných úroků z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 nárok. Výši těchto úroků z prodlení přitom stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dle jehož § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce (po zaokrouhlení na celé koruny) 17 579 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 156 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 110,78 Kč sestávající z částky 2 060 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 440 Kč ve výši 1 982,40 Kč.