7 C 184/2023-30 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, který se dostal do dispozice soudu dne [datum], se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost, zaplatit žalobci částku ve výši 262 102,10 Kč včetně příslušenství v podobě smluvního úroku z prodlení, smluvní pokuty, a v neposlední řadě se dožadoval přiznání práva na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva proti žalovanému. 2. Žalobce se svého nároku po žalovaném dožaduje z titulu smluv o úvěru, které byly uzavřeny dne [datum], kdy na základě těchto smluv se fakticky do dispozice žalovaného dostala částka ve výši 200 000 Kč, a to dne [datum]. Povinností žalovaného bylo předmětný úvěr řádně splácet, a to ve splátkách, které byly splatných 9. den, 15. den, 23. den a 30. den, ode dne připsání prostředků na účet žalovaného. Žalovaný si své povinnosti řádně neplnil. Za daných okolností tak došlo k zesplatnění pohledávky najednou. 3. Žalobce se k ústnímu jednání dostavil, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil. 4. Soud má za prokázaná následující skutková zjištění. 5. Mezi žalobcem a žalovaným byla opakovaně ve stejné dny [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se fakticky do dispozice žalovaného dostala částka ve výši 100 000 Kč, a 100 000 Kč. Předmětné finanční prostředky byly vyplaceny dne [datum]. Žalovaný se zavázal předmětný provozní úvěr splácet v modelu splátek vždy 1 splátka 9. den po připsání prostředků, 16. den po připsání prostředků, 23. den po připsání prostředků, a 30. den po připsání prostředků s tím, že v nesplacené části úvěru byl účtován smluvní úrok z prodlení ve výši 5,85 % měsíčně. Administrativní poplatek za poskytnutí finančních prostředků představovala částka ve výši 3 900 Kč, a týdenní splátka byla stanovena na částku 25 975 Kč, kdy 25 000 Kč představovala poměrná část týdenní splátky, a smluvního úroku, administrativních poplatků, celkem požadovaných 25 975 Kč. Ze strany žalovaného byla hrazena předmětná splátka až [datum], a v důsledku tohoto tak došlo ke specifikaci předmětné splátky na částku 7 674,74 Kč, pokud se jedná o splátku 1 nároku, tato byla hrazena [datum], tzn. připsání úroku představovala částka 5 801,25 Kč. Ve vztahu k nároku žalobce, předmětná splátka byla hrazena až po [datum], v důsledku tohoto byl přiznán úrok ve výši 5 460 Kč, ve vztahu k nároku 3., byla předmětná splátka hrazena pouze částečně, a v důsledku tohoto, se žalobce po žalovaném dožadoval dlužné částky včetně úroku celkem ve výši 15 988,50 Kč. V případě nároku 4., předmětná splátka nebyla uhrazena, žalobce se tak dožaduje předmětné splátky plus úroku, celkem ve výši 25 975 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušoval smluvní povinnosti, a naplnil tak ustanovení vyplývající z provozního úvěru, nárokuje žalobce po žalovaném i smluvní pokutu ve výši 91 690,25 Kč. Ve vztahu k další splátce byla hrazena až po [datum], žalobce se tak dožaduje úroku ve výši 7 674,74 Kč. Ve vztahu k další splátce tato byla hrazena pouze částečně a v důsledku tohoto se žalobce dožaduje zbytku splátky včetně úroku celkem ve výši 8 735,73 Kč. Další splátku žalovaný neuhradil, žalobce se tak dožaduje splátky včetně úroku ve výši 25 975 Kč, ve vztahu ke zbývající části došlo k zesplatnění pohledávky, a žalobce se tak dožaduje zbývající části 74 801,63 Kč. 6. V souladu s vládním nařízením se žalobce po žalovaném dožaduje nákladů spojených s vymáháním po splatnosti pohledávky, kdy ve vztahu ke každé pohledávce představuje tento nárok 1 200 Kč. V tomto ohledu soud poukazuje na vládní nařízení č. 351/2013 Sb. 7. Pokud se jedná o právní firmu žalobce, došlo k novému zápisu obchodní firmy [právnická osoba] na [název žalobkyně] ke dni [datum]. 8. Soud má za prokázané, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o provozním úvěru, podřazena § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. V daném případě soud poukazuje na to, že žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil, soud tak neměl možnost zjistit další skutečnosti, které by mohly být podstatné pro posouzení úrokové sazby, sjednané v dané smlouvě. Soud má za to, že nepochybně předmětná smlouva tak, jak byla ujednaná, v případě zjištění dalších skutečností, by zcela významně narušila principy dobrých mravů a bylo by tak na místě uplatnit korektiv ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnosti právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným, a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadnou jiná ustanovení občanského zákoníku, poskytující právní ochranu jedné ze stran, před zneužívajícím jednáním druhé strany, v případě právní úpravy ochrany slabší strany. Není ani možné vyloučit, že smlouva může mít povahu spotřebitelského úvěru a bude aplikovaná i právní úprava zákona č. 145/2010 Sb., i v případě, pokud se jedná o spotřebitele, fyzickou osobu podnikatele, který mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouvu s jiným podnikatelem. Za těchto okolností v případě, pokud by došlo k uzavření této smlouvy s jiným podnikatelem v rámci podnikatelské činnosti, což v daném případě je, nelze vyloučit, že by mu mohla přináležet zákonná ochrana, tzn. slabší strany podmínek § 433 zákona č. 89/2012 Sb. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy, poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 zákona č. 89/2012 Sb., nezbavuje podnikatele, jeli v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 zákona č. 89/2012 Sb., za předpokladu, že by podnikatel v předmětném smluvním vztahu, byl prokazatelné slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy i na vztahy mezi podnikateli, za předpokladu, pokud by nedošlo k vyloučení ze strany splnění zákonných předpokladů podle § 1801 zákona č. 89/2012 Sb. Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku však předmětem přezkumu právní úpravy adhezních smluv, být nemůže. 9. Žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil, soud proto neměl možnost s ohledem na stav dokazování, zjistit další okolnosti, které by byly významné pro to, aby mohl přistoupit k výše naznačenému závěru, nebo aplikovat případně nedostatek dobrých mravů při uzavírání předmětné smlouvy a ke korekci nároku žalobce v rámci předmětného rozhodnutí. 10. Po posouzení všech okolností daného případu, z předložených listin žalobcem, soud proto posoudil jeho nárok za plně po právu, a proto mu vyhověl. V daném případě je zřejmé, že žalovaný si porušením svých smluvních povinností naplnil i ustanovení, kterým se žalobce dožaduje smluvní pokuty po žalovaném, s ohledem na porušení smluvní povinnosti, splácet předmětný závazek řádně a včas. 11. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má oporu v ustanovení v § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě to byl žalobce, kdo byl plně ve věci úspěšný, a komu náleží právo na přiznání plné náhrady nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva proti žalovanému. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 10 485 Kč, 2 622 Kč, odměna za 4 úkony právní služby (z částky jistiny a smluvní pokuty 239 166 Kč) – 4 x 9 260 Kč – 37 040 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb., 4 režijní paušály – 4 x 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky 177/1996 Sb., 21 % DPH ze součtu odměny a režijních paušálů 8030,40 Kč Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částka ve výši 59 377,40 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta Mgr. et Mgr. [jméno] [příjmení].