7 C 256/2023-22 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, který se dostal do dispozice soudu dne [datum], se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 30 000 Kč včetně příslušenství, v podobě zákonného úroku z prodlení z jím požadované částky, a v neposlední řadě se dožadoval přiznání náhrady nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva proti žalovanému. 2. Žalobce se svého nároku po žalovaném dožaduje z titulu smlouvy o půjčce, která byla uzavřena mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], dále jen právním předchůdcem žalobce dne [datum]. Na základě této smlouvy se dostala do dispozice žalovaného částka ve výši 30 000 Kč a tento jí měl navrátit zpět za smluvně ujednaných podmínek. Žalovaný si své povinnosti řádně a včas neplnil. 3. Žalobce se k ústnímu jednání řádně omluvil, a žalovaný přestože byl o termínu jednání řádně vyrozuměn, k jednání se bez omluvy nedostavil. 4. Aktivní legitimace žalobce v dané právní věci má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky, která byla uzavřena mezi původním věřitelem [právnická osoba] a [právnická osoba] S.á.r.L. dne [datum], následně na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Nedílnou součástí tohoto převodu byla i pohledávka, kterou měl právní předchůdce žalobce za žalovaným. Právní předchůdce žalobce řádně vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávky, a vyzval ho k dobrovolné úhradě. Žalovaný však řádně na tyto výzvy nereagoval. 5. Soud má za prokázaná následující skutková zjištění. 6. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce, na základě které se fakticky do dispozice žalovaného dostala částka ve výši 30 000 Kč a tento se zavázal navrátit včetně této částky i souhrnný poplatek ve výši 22 080 Kč v 55ti pravidelných týdenních splátkách. Splatnost poslední splátky měla nastat [datum]. Ze strany žalovaného byla hrazena částka ve výši 21 400 Kč. Vztah založený mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je smlouva o půjčce, podřazenou ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., která byla uzavřena mezi podnikatelem, subjektem obchodujícím s pohledávky a žalovaným v pozici spotřebitele. Práva a povinnosti stran tak musí být zcela jednoznačně, určitě a srozumitelně vymezena tak, aby bylo zřejmé, co, jaká povinnost a právo z předmětné smlouvy má znamenat, zejména pro stranu slabší v pozici spotřebitele. Z předmětné smlouvy o půjčce ze dne [datum] soud zaznamenal souhrnný poplatek ve výši 22 080 Kč, kdy tento poplatek představuje téměř částku, která byla zapůjčena žalovanému a dostala se do jeho dispozice. Z předmětné smlouvy však není zřejmé, o jaký konkrétní poplatek se jedná, jaká eventuálně oprávnění spotřebiteli s úhradou poplatku vznikne, o co konkrétně v předmětném ujednání se jedná. Předmětný souhrnný poplatek je i zcela přiměřeně vysoký částce, která byla půjčena žalovaného. Soud v daném případě tak posoudil předmětné ujednání za jednání, které je zcela neurčitě vymezené a odporuje zcela dobrým mravům. V daném případě je soud s poukazem na § 3 ve spojení s § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. ve spojení s § 39 zákona č. 40/1964 Sb. vyhodnotil za absolutně neplatné ujednání. V daném případě za předpokladu, pokud žalovaný plnil částku ve výši 21 400 Kč, soud posoudil předmětné plnění za plnění na jistinu, nikoliv na tento poplatek. Tato skutečnost byla důvodem, pro který soud částečně přistoupil k zamítnutí žaloby, co do částky 21 400 Kč včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky, neboť je zřejmé, že žalovaný si plnil své povinnosti řádně, a nedostal se do prodlení se splněním svých povinností. 7. Ve zbývající části soud má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně ujednaná smlouva o půjčce, podřazená § 657 zákona č. 40/1964 Sb. a povinností žalovaného je, aby navrátil částku, která se fakticky do jeho dispozice dostala, tzn. částku poníženou o 21 400 Kč. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal se splněním svých povinností vůči žalobci do prodlení, nárokuje žalobce po žalovaném i zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. S ohledem na dobu splatnosti tak, jak vyznačil žalobce, je výše tohoto úroku z prodlení od počátku tohoto prodlení do úhrady neměnná. 9. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že v daném případě to byl žalovaný, kdo byl poměrně ve věci úspěšný, a v souvislosti s tímto řízením mu nevznikly žádné účelně vynaložené náklady, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. předmětného rozsudku, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.