17 C 114/2024-24 — Okresní soud v Domažlicích

1. Účastníci se společným návrhem domáhali rozhodnutí, na jehož základě by se stal , Jméno zainteresované osoby 1/0, (dále jen „osvojenec“) osvojencem , Jméno zainteresované osoby 0/0, (dále jen „osvojitel“). Návrh zdůvodnili tím, že spolu žijí ve společné domácnosti, neboť osvojitel je manželem matky osvojence, která s podaným návrhem souhlasí.2. Z provedených výpovědí osvojence, osvojitele a , Jméno zainteresované osoby 2/0, (matka osvojence, manželka osvojitele) shodně vyplynulo, že spolu všichni žijí ve společné domácnosti od pěti let věku osvojence, který do té doby žil s babičkou v , název země, Do České republiky přicestoval půl roku po svatbě své matky s osvojitelem, která proběhla v roce 2005, což koresponduje i s oddacím listem vydaným , právnická osoba, v , název města, dne , datum, . Od té doby osvojitel osvojence vychovával, staral se o něj a živí jej víceméně do současné doby. Osvojiteli osvojenec pomáhá na rodinné farmě. Jejich vzájemný vztah je jako vztah otce a syna. Osvojenec také osvojitele „tati“ oslovuje. Výpovědi osvojence a jeho matky, pokud uvedli, že biologického otce osvojence neznají, jsou podporovány rodným listem osvojence, v němž nejsou údaje o otci uvedeny. Z výpisů z lustrace v informačním systému základních registrů k jednotlivým shora uvedeným osobám je vyjma příbuzenských poměrů patrné, že manželé , jméno FO, jsou státními občany , jméno FO, republiky. Osvojenec má sice v systému uvedeno státní občanství , název země, , nicméně z jeho účastnické výpovědi vzal soud za prokázané, že se jedná o chybný údaj, neboť osvojenec je státním občanem , jméno FO, republiky již přibližně šest let, což odpovídá i předloženému dokladu totožnosti. V neposlední řadě z výpovědi osvojence a osvojitele shodně s výpisy k jejich osobám vyplývá, že jsou oba bezdětní a osvojenec je svobodný.3. Soud po provedeném dokazování společnému návrhu účastníků, jímž se domáhali ve smyslu § 847 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého, vyhověl. Rodný list osvojence, oddací list manželů , jméno FO, a též výpisy ze základních registrů prokazují, že v posuzovaném případě je naplněn předpoklad podle § 847 odstavce 1 písmene d) občanského zákoníku, neboť osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Na základě jednotlivých výpovědí soud shledal i naplnění podmínky podle § 847 odstavce 1 písmene c) občanského zákoníku, jelikož osvojitel o osvojovaného pečoval jako o vlastního již v době jeho nezletilosti, a to od jeho pěti let. Od té doby osvojenec vyrůstal po boku osvojitele a až dosud spolu všichni účastníci žijí ve společné domácnosti. Vyvinul se proto mezi nimi vztah, jaký je pro osvojení člověka předpokládán ustanovením § 847 odstavce 3, ve spojení s § 795 občanského zákoníku. Osvojenec je pro osvojitele synem, o kterého se po celou dobu staral, vychovával a vyživoval jej. Také osvojenec vnímá osvojitele jako svého otce a tak jej také oslovuje. Rodinné vazby se projevují i společnou činností na rodinné farmě. S přihlédnutím k této skutečnosti a záměru, který účastníky k osvojení vede, tedy legalizovat jejich vzájemný vztah otce a syna z hlediska práva tak, aby disponovali s tím spojenými právy a povinnostmi, zejména pro případ, kdyby se s osvojitelem něco stalo, nespatřuje soud v záměru účastníků rozpor s dobrými mravy (§ 846 občanského zákoníku). Mezi osvojencem a osvojitelem je přirozený věkový rozdíl (30 let) a neexistuje mezi nimi příbuzenský ani jiný poměr (§ 803 a § 804 občanského zákoníku). V neposlední řadě neshledal soud podle § 847 odstavce 2 občanského zákoníku ani rozpor s odůvodněným zájmem pokrevních rodičů osvojence. Matka osvojence s osvojením souhlasila a zároveň jejich vzájemné rodinné vazby nebudou osvojením dotčeny. Oproti tomu by mohlo být osvojení v rozporu s odůvodněným zájmem biologického otce osvojence, neboť osvojením dochází k zániku příbuzenství z hlediska práva právě vůči biologickému otci osvojence a jeho rodině. Vzhledem k tomu, že však osvojenec biologického otce nezná a nemá jej uvedeného ani v rodném listě, jeho matka pak otce neuvedla, a zároveň se biologický otec po dobu dvaceti dvou let o osvojence nijak nezajímal, nevyhledal jej, nekontaktoval jej, dospěl soud k závěru, že osvojení není v rozporu ani s jeho odůvodněným zájmem, ani se zájmy dětí osvojitele, když osvojitel je bezdětný a návrhu účastníků proto lze vyhovět.4. V souladu s § 847 odstavcem 3, ve spojení s § 797 občanského zákoníku soud výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl, že se osvojitel zapíše do knihy narození vedené příslušným matričním úřadem v části týkající se osvojence.5. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud podle obecného pravidla pro nesporná řízení zakotveného v § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, když žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Soud neshledal žádné zvláštní okolnosti případu, které by přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků odvodňovaly, tím spíše za situace, kdy účastníci podali společný návrh ve věci.