17 C 223/2024-22 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, který byl Okresnímu soudu v Domažlicích doručen dne , datum, , se žalobkyně domáhala, aby soud žalovanému uložil povinnost uhradit částku ve výši 14 996,67 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 385,82 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 22 423,61 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 161,22 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 7,75 % a úrokem 21 % ročně z částky 9 161,22 Kč od , datum, do zaplacení, a úhrady účelně vynaložených nákladů.2. Žalobkyně uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, tj. společností , právnická osoba, (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o půjčce č. , číslo, . Na základě této smlouvy převzal žalovaný finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 27 540 Kč skládající se z jistiny ve výši 15 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 915 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 21 % ročně), odměny za zpracování půjčky ve výši 2 850 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 775 Kč. Žalovaný měl tuto částku vrátit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 459 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaný na tuto smlouvu uhradil celkem částku 10 720 Kč.3. Soud dále postupoval podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Soud žalovaného vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení a rovněž usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalovanému doručeno dne , datum, . V souvislosti s tímto byl žalovaný zároveň poučen o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřil. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání, a to postupem podle § 115a o. s. ř., a soud zcela vyšel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.4. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř nevyplývá, že by soud v každém případě měl žalobě vyhovět (například rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I při změněné právní kvalifikaci jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí. V posuzovaném případě nelze ani doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť z pohledu právního názoru by neměly žádný význam. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (např. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 26. 01. 2011, sp. zn. Ns 25 Cdo 5162/2008). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda smlouva je platným právním úkonem je možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku.5. Aktivní legitimace žalobkyně má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, , která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní. S postoupením pohledávek byl žalovaný obeznámen písemně dopisem ze dne , datum, .6. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalovanému do jeho dispozice dostala částka ve výši 15 000 Kč, kterou se zavázal vrátit zpět včetně souhrnného poplatku (jak je ostatně uvedeno ve smlouvě) ve výši 12 540 Kč, a to v týdenních splátkách po 459 Kč po dobu 60 týdnů. Žalovaný uhradil na svůj závazek celkem částku 10 720 Kč.7. Právní posouzení případu vychází z právního předpisu zrušeného ke dni , datum, zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť podle jeho § 3028 odst. 3 platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.8. V posuzované věci bylo významné vyřešení právní otázky, zda závazek žalovaného zaplatit žalobkyni částkou ve výši 12 540 Kč je nebo není v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák., a proto podle § 39 obč. zák. ujednání neplatným.9. Tato ujednání soud posoudil jako ujednání, která odporují dobrým mravům, neboť způsobuje nerovnost práv a povinností v neprospěch žalovaného. Soud v daném případě zohlednil i výši souhrnného poplatku, která převyšuje polovinu půjčených finančních prostředků a dokonce atakuje 83 %. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem – právním předchůdcem žalobkyně a spotřebitelem – žalovaným a tento vztah je nutno posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch žalovaného spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Přestože ve smlouvě je uvedeno, že úrok po dobu trvání smlouvy činí pouze 1 915 Kč nelze přehlédnout, že účastníci zároveň sjednali náklady na administrativu u každé smlouvy a poplatky za hotovostní splácení v tisícových částkách. Úrok sám o sobě by se nejevil jako nemravný, ale společně s dalšími náklady, které za poskytnutí úvěru žalovaný musí vynaložit, a které jsou svou podstatnou odměnou za poskytnutí úvěru, soud hodnotí smlouvu jako nemravnou. Náklady na administrativu jsou náklady, které by měly být kryty sjednaným úrokem a pokud jde o tyto další poplatky, soud má za to, že jsou de facto skrytým úrokem, neboť i samy smlouvy označují společně s úroky souhrnně jako poplatek za půjčku. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazuje pouze na vztahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandartní výši.10. Soud vyhodnotil z výše uvedených důvodů smlouvy za absolutně neplatné ve smyslu § 3 obč. zák. Podle tohoto ustanovení platí, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.11. Soud ve věci rozhodoval podle § 451 a násl. obč. zák. ve znění k , datum, . Podle tohoto ustanovení platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný převzal od žalobkyně částku celkem 15 000 Kč, přičemž celkem uhradil 10 720 Kč, tedy je povinen vrátit rozdíl, tj. částku 4 280 Kč (15 000 Kč – 10 720 Kč.12. Žalobkyně se domáhala zaplacení i zákonného úroku, a to od , datum, . Žalovaný se dostal do prodlení až s výzvou k úhradě – dopisem o postoupení pohledávky ze dne , datum, , přičemž dopis byl odeslán dne , datum, a doručen podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb. dne , datum, . Od této doby byl žalovaný povinen plnit ve lhůtě 10 dnů, jak bylo ve výzvě uvedeno. Tato lhůta uplynula dne , datum, , proto je od , datum, žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení ode dne , datum, ve výši 7,75 % ročně, kterou požadovala žalobkyně.13. Vzhledem k tomu, že smlouva je absolutně neplatná, nemohl soud žalobkyni přiznat požadované částky odpovídající poplatkům ze smlouvy ani zákonné úroky z prodlení od dat požadovaných v žalobě ani úroky. Proto výrokem II. tohoto rozsudku soud ve zbývajícím rozsahu nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnějšímu žalovanému straně žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.