17 C 237/2024-21 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 982,94 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela se žalovaným účastnickou smlouvu č. , hodnota, dne , datum, a č. , hodnota, dne , datum, . Na základě těchto smluv žalovaný odebíral od žalobkyně služby elektronických komunikací a další související služby. Žalovaný měl v pronájmu zařízení , název zboží, sériové číslo , hodnota, a č. , hodnota, . Ke dni podání žaloby žalovaný neuhradil částku 2 982,94 Kč skládající se z M-Platby ve výši 2 832 Kč, další M-Platby ve výši 9 Kč, částky za pronájem zařízení ve výši 100 Kč a 41,94 Kč. Dále částku 2x 4000 Kč, představující smluvní pokutu, neboť žalovaný zapůjčené zařízení nevrátil.2. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud žalovaného vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Usnesení společně s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalovanému doručeno dne , datum, . V souvislosti s tím byl zároveň poučen o tom, že za předpokladu pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřil, z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání postupem podle § 115a o. s. ř. a soud zcela vyšel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací a nájemní smlouva dle § 2201 a násl. z. č. 89/2012 Sb. týkající se zařízení , název zboží, sériové číslo , hodnota, a č. , hodnota, . Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 4 000 Kč v případě, že bude žalovaný v prodlení s vrácením pronajaté věci. Žalovaný po ukončení smluvního vztahu zařízení – v počtu 2 kusů – nevrátil. Za pronájem zařízení žalobkyni dluží částku 141,94 Kč. Žalovaný dále mimo jiné prostřednictvím sjednaných služeb hradil služby třetím stranám a platební služby, za které jí žalovaný neuhradil vyúčtované částky v celkové výši 2 841 Kč.5. Na základě doložených důkazů a vzhledem k absenci tvrzení žalovaného o úhradě dlužných částek dospěl soud k závěru, že žalovaný dluží žalobkyni celkem částku 10 982,94 Kč na základě uzavřené nájemné smlouvy podle § 2201 a násl. obč. zák., z titulu vyúčtovaných platebních služeb a služeb třetích stran, ke kterým se zavázal ve smyslu ustanovení § 1746 odst. 2 občanského zákoníku dle účastnické smlouvy a rovněž smluvní pokutu ve výši 8 000 Kč za prodlení vrácením pronajatých zařízení, kterou soud shledal v souladu s ustanovením § 2048 občanského zákoníku6. Vzhledem k prodlení žalovaného má žalobkyně rovněž právo na úhradu úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, jehož výše byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 982,94 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.