19 C 314/2023-18 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 24 207,47 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, a dále zaplacení částky 4 422,99 Kč. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne , datum, „Smlouvu k službě , název zboží, “, na základě které si žalovaný založil tzv. , název zboží, , tedy kreditní kartu, kterou mohl platit za různé zboží, ačkoliv nedisponoval v okamžiku zaplacení potřebnými finančními prostředky. Žalovaný uzavřením smlouvy zároveň souhlasil se zněním všeobecných obchodních podmínek, které pro případ prodlení stanovily poplatek z prodlení, určený buď fixní částkou, nebo fixní částkou a procentní výměrou dlužné částky. Žalobkyně uvedla, že žalovaný využíval jejích služeb, za které jí však zaplatil pouze část kupní ceny, přičemž částku 24 207,47 Kč (obsahující i poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 1 253 Kč) od něj dosud neobdržela. Dále po něm požaduje úhradu poplatků z prodlení ve výši 4 422,99 Kč.2. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání.3. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 22. 12. 2023 č. j. 19 C 314/2023-16 byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).4. Žalobkyně k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu přiložila listinu, označenou jako „Smlouva k službě , název zboží, “, datovanou dne , datum, , ovšem bez podpisu žalovaného. Současně žalobkyně přiložila výpisy z účtu „, název zboží, “ za období měsíce prosince 2021.5. Veden pokynem obsaženým v ustanovení § 13 občanského zákoníku, podepsaný soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je možno v zásadě posoudit následujícími třemi způsoby, přičemž – a to je podstatné – každý z nich povede ke stejnému závěru, tedy k posouzení nároku žalobkyně toliko jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení, jež se mělo žalovanému dostat.6. První možné hodnocení se odvíjí od skutečnosti, že na předmětné smlouvě absentuje podpis žalovaného. Absentující podpis jedné ze smluvních stran není s to – bez dalšího – nahradit ani prohlášení žalobkyně, že žalovaný provedl SMS verifikaci nebo předložil elektronickou kopii dokladu totožnosti. Ohledně údajné SMS verifikace se navíc jedná pouze o tvrzení, které žalobkyně nijak nedoložila. Pokud by byla smlouva v listinné podobě podepsána žalovaným, nebo byl k její elektronické verzi připojen kvalifikovaný elektronický podpis žalovaného, bylo by zjevné, že smlouvu podepsal. Podepsanou listinu však žalobkyně nedoložila, navíc sama uvedla, že k podpisu smlouvy nedošlo, a spokojila se s verifikací formou SMS zprávy (srov. např. rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 16. 3. 2022 sp. zn. , spisová značka, nebo rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 10. 3. 2022 sp. zn. , spisová značka, ).7. Pakliže by soud připustil, že došlo ke konkludentnímu uzavření smlouvy, o čemž (nepřímo) svědčí žalobkyní předložené důkazy (v prvé řadě výpisy z účtu), byl by namístě závěr, že předmětná smlouva je – absolutně neplatná – neboť žalobkyně ani netvrdí (a tudíž neprokazuje), že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného (srov. např. rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 14. 3. 2022 sp. zn. , spisová značka, či rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 5. 4. 2022 sp. zn. , spisová značka, ).8. I kdyby byl namístě závěr, že došlo k formálně bezvadnému uzavření smlouvy a že před jejím uzavřením žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, bylo by nutno konstatovat, že platná nejsou právě ta ujednání smlouvy, od kterých žalobkyně odvíjí nárok na zaplacení jednotlivých „poplatků z prodlení“, respektive ujednání o úroku. Různá navýšení za pozdější platbu (resp. úrok) totiž musí být součástí samotné smlouvy v listinné podobě nebo uložené na trvalém nosiči dat, a nemohou být obsažena pouze ve všeobecných obchodních podmínkách nebo v sazebníku. Pokud by měl soud posoudit navýšení jako smluvní pokutu, pak i v tomto případě by nebylo možno ji přiznat, neboť nebyla sjednána přímo ve smlouvě (srov. rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 19. 8. 2021 sp. zn. , spisová značka, ).9. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že „Smlouva k službě , název zboží, ,“ na kterou je třeba hledět jako na inominátní smlouvu (viz ustanovení § 1746 odst. 2 občanského zákoníku), která však v určitém rozsahu podléhá regulaci obsažené v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je přinejmenším v té části, podle které má žalovaný platit platby (poplatky) za opožděnou platbu, neplatná.10. Žalobkyně přiložila výpisy z účtu za období měsíce prosince 2021, ze kterého vyplývá, že za poskytnuté služby (resp. jím „zakoupené“ zboží) žalovaný do , datum, nezaplatil celkem částku 23 842,75 Kč.11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle druhé odstavce se pak bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud má z předloženého vyúčtování za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 31 979,75 Kč, které jí však žalovaný vrátil pouze částečně, neboť žalobkyně do dnešního dne neobdržela částku 23 842,75 Kč. Proto soud uložil žalovanému tuto částku žalobkyni zaplatit, byť z jiného právního titulu, než žalobkyně požadovala; v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku přitom soud uložil prvním výrokem žalovanému rovněž povinnost zaplatit z dlužné částky zákonné úroky z prodlení (srov. mutatits mutandis např. rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 32 Cdo 4179/2007).13. V rozsahu částky 4 787,71 Kč, které se žalobkyně domáhala z důvodu „porušení smluvních podmínek smlouvy,“ z výše uvedených důvodů soud druhým výrokem rozsudku žalobu zamítl, neboť v tomto rozsahu nárok žalobkyně nepožívá právní ochrany.14. O náhradě nákladů řízení konečně rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyně má právo na 67 % jí účelně vynaložených nákladů řízení, jež v dané věci sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 146 Kč, odměny za tři úkony právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměny v celkové výši 900 Kč, tří režijních paušálů v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů. Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 741 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, .