17 C 180/2025-31 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, který byl Okresnímu soudu v Domažlicích doručen dne , datum, , se žalobkyně domáhala, aby soud žalované uložil povinnost uhradit částku ve výši 18 743,99 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 37 487,98 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 743,99 Kč od , datum, do , datum, ve výši 11,75 % ročně a od , datum, do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a úhrady účelně vynaložených nákladů.2. Žalobkyně uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, tj. společností , právnická osoba, (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, . Na základě této smlouvy převzala žalovaná finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v den uzavření smlouvy. Žalovaná měla tuto částku vrátit do , datum, . Žalovaná na tuto smlouvu uhradila celkem částku 2 470,64 Kč.3. Jednání se konalo dne , datum, v nepřítomnosti účastníků.4. Aktivní legitimace žalobkyně má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, , která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní.5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalované do jeho dispozice dostala částka ve výši 20 000 Kč, kterou se zavázala vrátit zpět včetně souhrnného poplatku (jak je ostatně uvedeno ve smlouvě) ve výši 13 280 Kč, a to v týdenních splátkách po 640 Kč po dobu 52 týdnů. Žalovaná uhradila na svůj závazek celkem částku 2 470,64 Kč.6. Právní posouzení případu vychází z právního předpisu zrušeného ke dni 1. 1. 2014 zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť podle jeho § 3028 odst. 3 platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.7. V posuzované věci bylo významné vyřešení právní otázky, zda závazek žalované zaplatit žalobkyni částkou ve výši 13 280 Kč je nebo není v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák., a proto podle § 39 obč. zák. ujednání neplatným.8. Tato ujednání soud posoudil jako ujednání, která odporují dobrým mravům, neboť způsobuje nerovnost práv a povinností v neprospěch žalované. Soud v daném případě zohlednil i výši souhrnného poplatku, která převyšuje polovinu půjčených finančních prostředků a dokonce atakuje 67 %. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem – právním předchůdcem žalobkyně a spotřebitelem – žalovanou a tento vztah je nutno posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch žalované spotřebitelky, která je slabší smluvní stranou. Poplatek je de facto skrytým úrokem. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazuje pouze na vztahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandartní výši.9. Soud vyhodnotil z výše uvedených důvodů smlouvy za absolutně neplatné ve smyslu § 3 obč. zák. Podle tohoto ustanovení platí, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.10. Soud ve věci rozhodoval podle § 451 a násl. obč. zák. ve znění k 31. 12. 2013. Podle tohoto ustanovení platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná převzala od žalobkyně částku celkem 20 000 Kč, přičemž celkem uhradila 2 470,64 Kč, tedy je povinna vrátit rozdíl, tj. částku 17 529,36 Kč (20 000 Kč – 2 470,64 Kč).11. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 NOZ podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.12. V rozsudku ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3607/2019, Nejvyšší soud vyložil, že i v poměrech právní úpravy obsažené s účinností od 1. 1. 2014 v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, zejména pak § 1958 odst. 2 o. z., se uplatní dříve přijatý závěr, že za kvalifikovanou výzvu věřitele (žádost o plnění) lze považovat i žalobu na plnění, přičemž žaloba představuje hmotněprávní jednání účastníka řízení učiněné vůči soudu, které je účinné i vůči ostatním účastníkům, avšak teprve od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděli - § 41 odst. 3 o. s. ř.13. V posuzované věci byly dopisy žalované adresovány na adresu úřadu, kde se žalovaná nezdržuje (jde o fikci trvalého pobytu). Žaloba byla žalované soudem doručena dne , datum, , proto je žalovaná ode dne následujícího v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Z těchto důvodů soud výrokem I. rozsudku přiznal i zákonné úroky z prodlení od , datum, ve výši požadované žalobkyní.14. Vzhledem k tomu, že smlouva je absolutně neplatná, nemohl soud žalobkyni přiznat požadované částky odpovídající poplatkům ze smlouvy ani zákonné úroky z prodlení od dat požadovaných v žalobě ani úroky. Proto výrokem II. tohoto rozsudku soud ve zbývajícím rozsahu nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl.15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnější žalované straně – se zohledněním příslušenství – žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.