17 C 277/2025-23 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 19 586,02 Kč a rovněž přiznání náhrady nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva proti žalovanému.2. Žalobkyně se svého nároku domáhala z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, , která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, tedy společností , právnická osoba, (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně zpět jistinu a částku 29 260 Kč, skládající se z úroku ve výši 4 469 Kč a odměny za administrativní činnost ve výši 6 650 Kč a odměny za hotovostní inkaso ve výši 18 141 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku v hotovosti v 60 týdenních po 1 071 Kč. V rámci insolvenčního řízení žalovaný uhradil částku 343,83 Kč. Od uzavření smlouvy do doby, kdy došlo k postoupení pohledávky, žalovaný uhradil 35 190 Kč. V době od postoupení pohledávky (červenec a září 2019) do podání žaloby žalovaný uhradil 9 140,15 Kč.3. Soud postupoval podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Soud žalovaného vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení a rovněž usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalovanému doručeno dne , datum, . V souvislosti s tímto byl žalovaný zároveň poučen o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřil. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání, a to postupem podle § 115a o. s. ř., a soud zcela vyšel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.4. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř nevyplývá, že by soud v každém případě měl žalobě vyhovět (například rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I při změněné právní kvalifikaci jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí. V posuzovaném případě nelze ani doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť z pohledu právního názoru by neměly žádný význam. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (např. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 26. 01. 2011, sp. zn. Ns 25 Cdo 5162/2008). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda smlouva je platným právním úkonem je možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku.5. Aktivní legitimace v dané právní věci má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne , datum, , kdy nedílnou součástí převodu byla i žalovaná pohledávka.6. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla poskytnuta žalovanému částka ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku zpět včetně poplatků a úroku v 60 týdenních po 1 071 Kč. Měla být navrácena částka ve výši 64 260 Kč, přičemž tato částka zahrnuje jak jistinu, tak úrok ve výši 4 469 Kč, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 6 650 Kč a poplatek za hotovostní splácení ve výši 18 141 Kč (smlouva ze dne , datum, ). Žalovaný uhradil na svůj závazek částku celkem 44 673,98 Kč (tabulka umoření a vyjádření žalobkyně).7. Právní posouzení případu vychází z právního předpisu zrušeného ke dni , datum, zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť podle jeho § 3028 odst. 3 platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.8. V posuzované věci bylo významné vyřešení právní otázky, zda závazek žalovaného zaplatit žalobkyni částkou ve výši 29 260 Kč je nebo není v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák., a proto podle § 39 obč. zák. ujednání neplatným.9. Tato ujednání soud posoudil jako ujednání, která odporují dobrým mravům, neboť způsobuje nerovnost práv a povinností v neprospěch žalovaného. Soud v daném případě zohlednil i výši souhrnného poplatku, která převyšuje polovinu půjčených finančních prostředků a dokonce atakuje 83 %. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem – právním předchůdcem žalobkyně a spotřebitelem – žalovaným a tento vztah je nutno posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch žalovaného spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Přestože ve smlouvě je uvedeno, že úrok po dobu trvání smlouvy činí pouze 4 469 Kč nelze přehlédnout, že účastníci zároveň sjednali náklady na administrativu u každé smlouvy a poplatky za hotovostní splácení v tisícových částkách. Úrok sám o sobě by se nejevil jako nemravný, ale společně s dalšími náklady, které za poskytnutí úvěru žalovaný musí vynaložit, a které jsou svou podstatnou odměnou za poskytnutí úvěru, soud hodnotí smlouvu jako nemravnou. Náklady na administrativu jsou náklady, které by měly být kryty sjednaným úrokem a pokud jde o tyto další poplatky, soud má za to, že jsou de facto skrytým úrokem, neboť i samy smlouvy označují společně s úroky souhrnně jako poplatek za půjčku. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazuje pouze na vztahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandartní výši.10. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Běžná úroková sazba se pohybovala kolem 10 % ročně, tedy úrok je více než 7 násobný.11. Soud vyhodnotil z výše uvedených důvodů smlouvy za absolutně neplatné ve smyslu § 3 obč. zák. Podle tohoto ustanovení platí, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.12. Soud ve věci rozhodoval podle § 451 a násl. obč. zák. ve znění k , datum, . Podle tohoto ustanovení platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Soud má za prokázané, že žalovaný převzal částku ve výši 35 000 Kč. Žalovaný žalobkyni, resp. právní předchůdkyni žalobkyně uhradil do , datum, (postoupení pohledávek na žalobkyni) částku 35 533,83 Kč. Žalovaný tak zcela navrátil žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 35 000 Kč, a má „přeplatek“, zejména s přihlédnutím k tomu, že poté uhradil další částku ve výši 9140,15 Kč.13. Žalobkyně se nedomáhala úroků z prodlení, proto soud jen poznamenává, že se ani žalovaný do prodlení nedostal, když finanční částku vrátil předtím, než byl vyzván žalobkyní.14. Soud tak žalobu zamítl pouze ohledně jistiny a pro úplnost uvádí, že žalovaný nebyl osvobozen od placení zbylých pohledávek podle insolvenčního zákona.15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 o. s. ř., kdy procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na jejich náhradu.