20 C 157/2025-52 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky spolu s příslušenstvím. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku zpět a rovněž sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 000 Kč a smluvní úrok ve výši 15,49 % ročně. Žalovaný měl úvěr uhradit pravidelnými měsíčními splátkami po 2 074 Kč. Žalovaný dosud na dluh ničeho neuhradil Úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumávala, a to prostřednictvím výpisu z bankovního účtu žalovaného a lustrací žalovaného v registrech. S ohledem na to, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dvou splátek, vnikl také podle smlouvy nárok žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 2x 500 Kč. Žalobkyně dne , datum, úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala úhradě celé dlužné částky. Nárokuje si proto nyní úhradu dosud neuhrazené jistiny ve výši 100 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč a neuhrazených smluvních a zákonných úroků.2. Žalovaný k žalobě uvedl, že dotčenou smlouvu nikdy neuzavřel. Není tak ve věci pasivně legitimován. Je si vědom, že jeho jménem uzavírala smlouvy podobného typu třetí osoba, která zneužila jeho osobní údaje. V této souvislosti podal trestní oznámení a věc byla šetřena PČR. Navrhl proto, aby si soud příslušný spis od PČR vyžádal.3. Ze spisu PČR sp. zn. , spisová značka, především z podaného vysvětlení žalovaného ze dne , datum, , č.l. 20 policejního spisu vyplynulo, že žalovaný před PČR uvedl, že dotčenou smlouvu se žalobkyní uzavřel veden třetí osobou, myslíc si, že úvěr uzavírá „na zkoušku“.4. Z ostatních listin předložených žalobcem soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit 78 pravidelnými měsíčními splátkami po 2 074 Kč s roční úrokovou sazbou 15,49 % ročně. Celkem měl uhradit 161 723,76 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána mj. z jím předložených výpisů z bankovního účtu. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. Údaje o sjednaném úvěru odpovídají tvrzení žalobkyně v žalobním návrhu. Žalobkyně byla dle čl. 5 smlouvy o úvěru oprávněna za každé prodlení se splátkou úvěru nárokovat po žalované smluvní pokutu ve výši 500 Kč, kdy v případě žalovaného došlo před zesplatněním úvěru k prodlení s úhradou dvou splátek.5. Zástupce žalobkyně závěrem navrhl žalobě v plném rozsahu vyhověno a žalobkyni přiznány náklady řízení v podobě cestovného a uhrazeného soudního poplatku.6. Zástupce žalovaného závěrem bez vyjádření.7. Po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Na zjištěný skutkový stav je nutné aplikovat § 2395 a násl. občanského zákoníku o úvěru. Podle § 2395 se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud dále přezkoumal, zda smlouva odpovídá požadavkům ustanovení občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách (§ 1810 a násl. občanského zákoníku) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaný převzal od žalobkyně částku 100 000 Kč, kterou nevrátil. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobou uplatněný nárok z části nebo zcela zanikl, případně vůbec nevznikl. To však žalovaný neučinil. Tvrzení, že smlouva byla uzavřena třetí osobou z jím podaného vysvětlení před PČR neplyne, kdy žalovaný uvedl, že smlouvu sám uzavřel. Soud ani nemá za to, že toto tvrzené jednání žalovaného, jenž není jakkoli omezen ve svéprávnosti, lze vyložit jako nicotný akt v důsledku řádného neprojevení vůle, kdy při vynaložení základní obezřetnosti musel a měl žalovanému být znám důsledek jeho jednání se žalobkyní směřující k uzavření smlouvy o úvěru a jeho následky (§ 556 o.z.).8. Žalovaný proto nesplnila svoji povinnost úvěr včetně sjednaného příslušenství řádně uhradit. S ohledem na to je také oprávněný nárok žalobkyně na sjednanou smluvní pokutu za každé prodlení žalované v celkové výši 1 000 Kč. Soud také nedospěl k závěru, že by se smluvní ujednání příčila dobrým mravům či byla smlouva z jiného důvodu absolutně neplatná. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal důvodným i požadavek žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V této souvislosti však žalobu částečně zamítl co do žalobkyní požadovaného úroku 0,75 % ročně z částky 100 000 Kč od , datum, do zaplacení, kdy po přezkoumání sazby ČNB soud zjistil, že od tohoto období činil zákonný úrok z prodlení 12 % ročně. Ve zbytku žalobě v plném rozsahu vyhověl.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 911,29 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 120 Kč a cestovného pověřeného zaměstnance v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 791,29 Kč za 108 ujetých km (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů), kdy pověřenému zaměstnanci byl před jednání udělen souhlas s užitím vozidla k dostavení se na soud.