20 C 235/2025-19 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení cen za službu, kterou u ní žalovaná poptala, a které využila. Jednalo se o službu M-Platba, kterou žalovaná užívala co do hodnoty 23 663,28 Kč. Dále žalobkyně požadovala rovněž úroky z prodlení, neboť dle jejích tvrzení žalovaná neplnila na svůj dluh ve lhůtě splatnosti.2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Soud vyzval žalovanou k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřila, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní.3. Soud z provedených důkazů zjistil, že na základě smluv č. , hodnota, a č. , hodnota, (obě smlouvy ze dne , datum, ) žalovaná poptala u žalobkyně službu M-Platba spočívající v poskytnutí žalované „platební brány“ k provádění finančních operací, na které žalovaná dluží částku 23 663,28 Kč. Na službu žalovaná neplnila.4. Na uvedenou službu byla ze strany žalobkyně vystavena žalované vyúčtování č. , hodnota, , , číslo, a č. , hodnota, , celkem znějící na žalovanou částku, přičemž nejzazší datum splatnosti, stanovené vyúčtováním č. , hodnota, připadalo na den , datum, .5. Na podkladě zjištěného skutkového stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně.6. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací ve smyslu § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. K povinnostem účastníka smlouvy patří řádné placení vyúčtovaných služeb (§ 64 zákona o elektronických komunikacích). Protože žalovaná – ačkoliv k tomu dostala příležitost – nevyvrátila tvrzení žalobkyně, že dlužné částky nezaplatila, nezbylo soudu, než žalobě v plném rozsahu vyhovět.7. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku právo požadovat od dlužníka vedle samotného plnění také úroky z prodlení; výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů.8. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná se dostala následující den po splatnosti toho kterého vyúčtování s úhradou dluhu do prodlení (§ 1908 odst. 2, § 1968 občanského zákoníku). Žalobci tak vznikl podle § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši upravené prováděcím právním předpisem (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). S ohledem na tyto skutečnosti soud žalobě zcela vyhověl.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 762 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 947 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 663,28 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.