9 C 34/2026-27 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 14 070 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci dne , datum, mezi sebou uzavřeli úvěrovou smlouvu (ID žádosti , číslo, dále jen „Úvěrová smlouva“), na základě, které žalobkyně půjčila žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, kterou měl žalovaný uhradit v celé výši a poplatku za poskytnutí ve výši 330 Kč ve lhůtě splatnosti 24 měsíců. S úvěrovou smlouvou byly sjednány další volitelné služby za poplatky. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvy žalobkyně neuhradil.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z Úvěrové smlouvy uzavřené dne , datum, a sazebníku poplatků soud zjistil, že byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva spotřebitelském úvěru, na základě, které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo prokázáno, že částka sjednaného úvěru byla zaslána na bankovní účet žalovaného. Úrok byl sjednán ve výši 490 Kč pevnou částkou, který byl připočten k druhé až osmé splátce. Poplatek za poskytnutí úvěru dle úvěrové smlouvy činil 330 Kč. V rámci úvěrové smlouvy byly sjednány další volitelné služby za poplatky. Mimo jiné poplatek za prodloužení doby splatnosti o 30 dnů Korunový odklad za 990 Kč. Žalovaný si odložil dvakrát splatnost úvěru tzv. korunovým odkladem za poplatek 990 Kč. Částku ve výši 1 Kč žalovaný uhradil dne , datum, a dne , datum, . Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, jakým způsobem byly žalovanému připisovány smluvní pokuty (3 x 500 Kč, , datum, , , datum, , a , datum, ), náklady na účelně vynaložené náklady (3x 300 Kč, , datum, , , datum, a , datum, a 130 Kč dne , datum, ) a poplatky za poskytnuté služby a jakým způsobem žalovaný na svůj dluh splácel. Úvěr byl zesplatněn ke dni , datum, . Žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě celého dluhu. Z úvěrové zprávy z nebankovního registru klientských informací, Metodiky posouzení úvěruschopnosti a karty klienta bylo zjištěno jakým způsobem žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když výsledkem jejího zjištění byla skutečnost, že žalovaný je úvěruschopný.4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občasného zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Soud přiznal žalobkyni také úrok z prodlení z žalované částky dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od , datum, , který žalobkyně požaduje od 15. dne od odeslání předžalobní výzvy žalovanému.7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 070 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.