10 C 274/2020-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 2 000 Kč, když tuto částku měl žalovaný dlužit na základě Smlouvy o úvěru ze dne 6. 9. 2017, uzavřené mezi žalovaným a původním věřitelem - [právnická osoba], dle které původní věřitel poskytl žalovanému na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 2 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splatit nejpozději dne 8. 10. 2017. Žalovaný poskytnutou částku nevrátil, proto z důvodu prodlení požadovala žalobkyně zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti předmětné pohledávky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. [číslo] 019, uzavřené mezi [právnická osoba] jako původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností k tomuto dni k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný však až dosud neuhradil žalobkyni dlužnou částku. 2. Soud ve věci usnesením ze dne 30. 9. 2020 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dnem 19. 10. 2020, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 3. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] neuzavřela se žalovaným a ani neposkytla dne 6. 9. 2017 na bankovní účet č. [bankovní účet] žalovanému žádnou částku ve výši 2 000 Kč, když dle potvrzení o provedené platbě ze dne 6. 9. 2017 byla částka ve výši 2 000 Kč poukázána na tento účet [právnická osoba] [příjmení] p.l.c., a to z jejího účtu, přičemž nebylo ani zjištěno, že poukázána částka přešla na účet žalovaného. S ohledem na toto zjištění soud nemohl učinit z předložených listinných důkazů závěr o tom, že by žalobkyní označený původní věřitel, od něhož měla žalobkyně pohledávku za žalovaným nabýt, půjčil dne 6. 9. 2017 žalovanému částku 2 000 Kč, která měla být vrácena dne 8. 10. 2017 [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba]. 4. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu § 2395 občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět, jelikož v řízení žalobkyně neprokázala svoji aktivní legitimaci a ani pasivní legitimaci žalovaného tvrzené výše uvedené smlouvy a ani z titulu případného bezdůvodného obohacení, proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 5. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měl procesní úspěch žalovaný, tomu však dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.