10 C 1/2018-56 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, po částečném zpětvzetí žaloby, po žalovaném zaplacení částky 43 932,44 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., tohoto rozsudku, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) dne 28.8.2015, jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, kdy zohledňovala skutečnosti jeho rodinného stavu (ženatý, bez vyživovacích povinností, bydlení v družstevním bytě, s tvrzeným měsíčním příjmem 25 000 Kč, doloženým 38 339 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti ve výši 10 000 Kč, měsíční splátka úvěrového závazku ve výši 12 632 Kč, výdaje domácnosti a bydlení ve výši 5 615 Kč), lustrací žalovaného v registru [příjmení] a NRKI bez negativních informací a ověřením výpisem z bankovního účtu žalovaného za období 16.7.2015 - 19.8.2015. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 84 měsíčních splátkách po 1 072 Kč, s tím, že ve splátkovém kalendáři bylo uvedeno, jaká část splátky představuje úrok (který byl sjednán ve výši 23,62 % ročně), jistinu, poplatky. Žalovaný porušil své povinnosti hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, načež žalobkyně využila svého práva a úvěr zesplatnila ke dni 3.5.2016, a vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru. Žalovaný však až dosud žalobkyni neuhradil částku ve výši celkem 43 932,44 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 39 473,44 Kč, z poplatků za upomínky ve výši 156 Kč, z poplatků za pojištění ve výši 77 Kč a z pokut účtovaných v souladu s úvěrovými podmínkami ve výši 4 226 Kč. Žalobkyně dále požadovala příslušenství v podobě smluvního úroku, kapitalizovaného ke dni sepsání žaloby ve výši 10 239,71 Kč a tento úrok ve výši 23,62 % ročně z dlužné jistiny od 22.2.2017 až do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení kapitalizovaného v částce 2 713,19 Kč a tento úrok z žalované částky od 22.2.2017 až do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listiny označené jako Smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru (návrh smlouvy) [číslo] podepsané zástupcem žalobkyně dne 28.8.2015 a na místě podpisu žalovaného s číselným kódem, Úvěrovými podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně, bylo v řízení prokázáno, že se v této smlouvě právní předchůdkyně žalobkyně měla dohodnout se žalovaným na tom, že mu poskytne úvěr ve výši 40 000 Kč v hotovosti, nebo na účet žalovaného, který ve smlouvě nebyl uveden a žalovaný se naopak měl zavázat takto poskytnuté peněžní prostředky pravidelně splácet v 84 měsíčních splátkách po 1 072 Kč, a to včetně úroků ve výši 23,62 % ročně a poplatků. Předmětná listina nebyla ze strany žalovaného podepsána a v této listině jsou obsaženy údaje žalovaného k jeho výdělkovým poměrům, kde uvedl výši měsíční mzdy 25 000 Kč bez dalšího prověřování, stav ženatý bez dalších vyživovacích povinností, bydlení v družstevním bytě, příjmy ostatních členů domácnosti ve výši 10 000 Kč, měsíční splátka úvěrového závazku ve výši 12 632 Kč, výdaje domácnosti a bydlení ve výši 5 615 Kč. Z interního výpisu žalobkyně bylo zjištěno, že žalovanému měla být poskytnuta částka 40 000 Kč, žádný důkaz o převzetí této částky, ani převedení na účet žalovaného v řízení žalobkyně nenavrhla. V řízení nebylo prokázáno, že tuto částku žalobkyně žalovanému skutečně poskytla, neboť interní výpis vyhotovený samotnou žalobkyní nemůže být dostatečným důkazem k prokázání poskytnutí finančních prostředků ve prospěch žalovaného. Z výpisu z běžného účtu žalovaného u [právnická osoba] za období od 17.7.2015 - 19.8.2015 bylo zjištěno, že na tento účet přišly příjmy od MOBIS AUTOMOTIVE CZE ve výši 38 339 Kč, a další nespecifikovaná částka 1 000 Kč, výdaje za toto období činily 58 410,75 Kč, zůstatek na účtu představoval mínus 20 794,85 Kč. Dopisem žalobkyně ze dne 3.5.2016, jakož i kopií části podacího archu, vzal soud v řízení za prokázáno, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění celého úvěru a současně žalovaného vyzvala k uhrazení dlužné částky. Předžalobní upomínkou ze dne 20.12.2016 a poštovním podacím archem z 21.12.2016, bylo v řízení dále prokázáno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky s tím, že v případě, že tuto částku neuhradí, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. Z listiny nazvané Postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] bylo dále zjištěno, že žalobkyně a právní předchůdkyně žalobkyně prohlásily dne 21.12.2016 písemně, že předmětná pohledávka ze smlouvy přešla na žalobkyni. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud skutkový závěr, že předmětnou smlouvu s datem 28.8.2015 žalobkyně neprokázala, že žalovanému poskytla peněžní prostředky, žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, před podpisem smlouvy při zkoumání úvěruschopnosti vycházela z údajů vyplněných žalovaným ohledně příjmů bez řádného prošetření, výdaje neověřovala vůbec. 5. Podle § 9 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. V daném řízení žalobkyně neprokázala, že by se touto otázkou před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí zabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů. Ke splnění podmínky odborné péče ze strany žalobkyně však nedošlo. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru. 7. Podle § 39 obč. zákoníku (zákona č. 40/1964) neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 8. Podle § 451 obč. zákoníku (zákona č. 40/1964) kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 9. Žalobkyně v řízení neprokázala, že žalovanému poskytla žalovanou částku, když z žádného předloženého důkazu nebylo zjištěno, že by tato částka byla žalovanému poskytnuta, tedy že by žalovanému žalobkyní bylo něco plněno. V řízení nebylo rovněž prokázáno, že by žalobkyně posuzovala s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, neboť k tomuto rovněž nebyl předložen žádný důkaz. Je povinností účastníků, v daném řízení žalobkyně, nejen tvrdit, ale rovněž svá tvrzení prokázat. Soud byl při prvním jednání soudu připraven v rámci poučení o nedostatku důkazů vyzvat žalobkyni k doplnění, žalobkyně se však nedostavila, nese tudíž riziko svého procesního neúspěchu v daném řízení. Žalobkyně neprokázala, že by žalovanému poskytla jakékoliv prostředky, ať už na základě smluvního ujednání mezi stranami, nebo bez právního důvodu. Neunesením důkazního břemene, nese tudíž žalobkyně odpovědnost za procesní neúspěch v daném řízení. Z tohoto důvodu byla žaloba zamítnuta, když vázanost žalovaného z důvodu její neplatnosti nebyla prokázána, stejně jako plnění bez právního důvodu ve prospěch žalovaného ze strany žalobkyně. Žalobkyně tudíž nemá právo na plnění ze smlouvy ani na plnění neprokázaného bezdůvodného obohacení, proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, a to včetně dalších nároků vycházejících ze smlouvy, která je neplatná. 10. V části částečného zpětvzetí žaloby bylo řízení podle § 96 odst. 1, 3 o.s.ř. zastaveno, když nebylo potřeba zjišťovat stanovisko žalovaného, neboť k němu došlo před jednáním ve věci samé. 11. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy zcela úspěšný b