108 C 24/2020-106 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 99 624 Kč, úroku ve výši 58,34 % ročně z částky 94 417,99 od 20. 11. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 356 688 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 109 532 Kč od 20. 11. 2018 do 26. 2. 2019 ve výši 2 683,53 Kč, z částky 104 578 Kč od 27. 2. 2019 do 2. 8. 2019 ve výši 4 104,69 a z částky 99 624 Kč od 3. 8. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které žalovaný obdržel bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet úvěr ve výši 96 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr navýšený o úrok ve výši 76,76 % ročně v pravidelných 60 měsíčních splátkách po 4 954 Kč počínaje 14. 1. 2018. Schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného. Jednalo se o doklady o příjmech, výpisy z účtů a prohlášení žalované. Historie žalované byla ověřena v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas a uhradila pouze pět splátek po 4 954, tj. částku 24 770 Kč. Proto mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni i smluvní pokutu dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 998 Kč a dle bodu 6.2. smlouvy náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru dle bodu 6.3. a dle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění celá dosud neuhrazená jistina a veškeré nezaplacené úroky staly součástí nové jistiny, která činila 108 134,04 Kč, která byla splatná nejpozději v den zesplatnění. Po zesplatnění žalovaný uhradil další dvě splátky po 4 954 Kč Dlužná částka je složena z nezaplacené nové jistiny ve výši 98 226,04 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.1. ve výši 998 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši dle bodu 6.5. (0,1 % denně z dlužné jistiny do vyhotovení žaloby) což s výše uvedenými smluvními pokutami činí 47 002 Kč. 2. Žalovaný ve svém vyjádření namítal neplatnost uvedené smlouvy o úvěru, a to pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na nepřiměřený úrok a rovněž pro nedostatečné prověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Posléze ke zjišťování této úvěruschopnosti poukazoval na to, že sjednavatelé smlouvy zajímaly pouze jeho příjmy, nikoli výdaje. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to předsmluvním formulářem s datem [datum], hodnocením klienta ze dne 8. 12. 2017, návrhem na uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum], včetně karty klienta, splátkového kalendáře a oznámením o schválení úvěru, dokladem o vyplacení úvěru, ověřením z registru NRKI, výpisu ze záznamu registru Solus, výplatními páskami žalovaného, přehledem pohybů na účtu žalovaného – ekonta ze dne 8. 12. 2017, výpisem z účtu [číslo] obsahem spisů vedených u Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka], výzvou k zaplacení ze dne 15. 10. 2018, předžalobní výzvou ze dne 15. 7. 2020 včetně dodejky. 4. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalovaný dne [datum] uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 96 000 Kč a žalovaný se zavázala tento úvěr navýšený o úrokovou sazbu ve výši 76,76 % ročně splatit v 60 měsíčních splátkách ve výši 4 954 Kč, splatných vždy 14tého dne v měsíci počínaje lednem 2018. Žalovaný však svůj závazek neplnil řádně a nesplácel včas. Uhradila pouze pět splátek a poté splácet přestal, přestože byl o úhrady upomenut. Posléze žalovaná zesplatnila celý úvěr dle bodu 6.3. smlouvy ke dni 14. 9. 2018 a vyzvala žalovanému dle smluvních ujednání vznikla povinnost zesplatněný úvěr uhradit. Poté žalovaný uhradil další dvě splátky po 4 954 Kč. Předžalobní výzvou, odeslanou dne 15. 7. 2020 na adresu žalovaného uvedené ve smlouvě, byl žalovaný vyzvána k úhradě dlužné částky do 15-ti dnů od data odeslání. 5. Při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela žalobkyně z ověřených skutečností, že příjmem žalovaného je mzda, která v té době činila 19 000 Kč čistého měsíčně. Výdaje žalovaného (měsíční) byly zaznamenány v listině nazvané hodnocení klienta, kde soud dle sdělení žalovaného zaznamenal výdaje na bydlení ve výši 1 680 Kč, jeho životní minimum 3 410 Kč, výdaje dítě 2 000 Kč, s tím, že nesplácí žádné další úvěry ani půjčky. Žalobkyně se vůbec nezabývala skutečnými výdaji žalovaného a spokojila se z výpisu jeho eKonta, vytištěného po zadání pouze příjmů na jeho účtu. Z celkového výpisu z účtu žalovaného přitom bylo možno zjistit, že žalovaný hradí z tohoto účtu řadu splátek bankám i nebankovním společnostem, zabývajících se poskytování spotřebitelských úvěrů a to [anonymizováno 13 slov], [příjmení] [příjmení] a jiných a vyrovnání jeho příjmů s výdaji zajišťují právě úvěry těchto společností. Z čtených spisů zdejšího soudu přitom vyplynulo, že ke dni 8. 12. 2017 měl žalovaný nesplněné závazky z úvěrových smluv u [právnická osoba], [právnická osoba], [anonymizováno 6 slov] a [jméno] [příjmení], vše s celkovými splátkami ve výši více než 15 000 Kč měsíčně. 6. Z výše uvedeného skutkového učinil soud závěr, že žalovaná jako úvěrovaná s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní poskytnuta peněžní částka ve výši 96 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu o úvěru se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 občanského zákoníku. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 9. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 10. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně se spokojila se zjištěním o příjmu žalovaného, který představovala mzda ve výši 19 000 Kč měsíčně, kdežto výdaje žalovaného nezjišťovala vůbec. Vycházela pouze z údajů žalovaného o nákladech na bydlení, z životního minima a z pohybů na účtu žalovaného se zajímala pouze o položku příjmů. Přitom z pouhého nahlédnutí do výpisu z účtu žalovaného by musela zjistit, že je tzv. přeúvěrovaný a další úvěr není schopen splácet, aniž by se opět nezadlužil. S ohledem na to soud učinil závěr, že žalobkyně neposuzovala dostatečně pečlivě úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a z těchto nedostatečných zjištění, kdy nijak neprověřovala údaje sdělené žalovaným, učinila chybný závěr o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] neplatná. 11. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 96 000 Kč, o kterou se žalovaný obohatil, žalovaný vrátil pouze 34 678 Kč, a proto ho soud zavázal žalobkyni vrátit částku 61 322 Kč. S povinností vrátit tuto částku se žalovaný dostal do prodlení dne 1. 8. 2020, tj. v den následující po uplynutí lhůty k zaplacení dluhu uvedené v předžalobní výzvě. Dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z částky 61 322 Kč za dobu od prvního dne