108 C 38/2020-78 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 55 694,96 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 4. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že [právnická osoba], se sídlem v [obec] s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které tento věřitel poskytnul žalovanému úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč, ze kterého žalovaný čerpal dne 11. 9. 2019 částku 7 479 Kč (uhrazená část kupní ceny za vybrané zboží), dne 19. 9. 2019 částku 25 000 Kč a 17 500 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % dlužné částky, nejméně 500 Kč. Úvěruschopnost žalovaného posoudil právní předchůdce žalobkyně na základě informací žalovaného o příjmech a výdajích, získaných pří osobním pohovoru a tyto si ověřil nahlédnutím do příslušných databází. Žalovaný uhradil pouze dne 27. 9. 2019 částku 747 Kč, proto byl úvěr zesplatněn ke dni 31. 3. 2020. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu 49 504 Kč, dlužné pojištění ve výši 838,60 Kč, smluvní pokutu ve výši 486,50 Kč, náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 600 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s uplatněním pohledávky ve výši 50 Kč a úrok kapitalizovaný ke dni zesplatnění ve výši 4 215,86 Kč. Tato pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaná částka nebyla uhrazena přes výzvu učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne [datum], přehledem čerpání úvěru, odstoupením od úvěrové smlouvy z 26. 2. 2020 potvrzením zaměstnavatele žalovaného a oznámením o postoupení pohledávky s předžalobní upomínkou ze dne 17. 4. 2020 včetně poštovního podacího archu. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, který ve vztahu k tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy, právech a povinnostech smluvních stran, plnění závazků těmito smluvními stranami a postoupení pohledávky zcela odpovídá tomuto výše uvedenému žalobnímu tvrzení, na které soud pro stručnost odkazuje. Pokud jde o tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, úvěrující vycházel úvěrující pouze z tvrzení žalovaného o jeho příjmech, které činily v čistém vyjádření 16 000 Kč měsíčně a jeho výdajích, které měly činit celkem 7 500 Kč měsíčně, ovšem tyto si nijak neověřoval. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 49 979 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na jeho příjmy a výdaje a nahlédnutím do příslušných veřejně přístupných registrů. Netvrdila, že by tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích něčím ověřovala, a nepředložila žádné důkazy prokazující zkoumání zejména výdajů žalovaného. Nijak tedy nebyly ověřovány tyto výdaje a právní předchůdce žalobkyně se spokojil s tvrzením, že náklady žalovaného, činí pouze 7 500 Kč. Soud proto uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující, před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o revolvingovém úvěru uzavřená dne [datum] neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru je žalovaný dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSU povinen žalobkyni, jako právnímu nástupci poskytovatele úvěru, vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 49 979 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 747 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 49 232 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 17. 4. 2020, který mu byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s.p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 20. 4. 2020 a pětidenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 25. 4. 2020. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 10 % ročně od 26. 4. 2020 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. S ohledem na výsledek sporu přiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. v rozsahu 76 %, představující rozdíl mezi procesním úspěchem žalobkyně a neúspěchem. Celkové náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky 177/96 Sb. za 4 úkony právní služby po 3 340 Kč, 4x režijní paušál po 300 Kč, což po zvýšení o 21 % DPH a připočtení zaplaceného soudního poplatku v částce 2 785 Kč, činí celkem 20 402,60 Kč 76 % těchto nákladů činí 15 505,90 Kč.