108 C 43/2020-43 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 27 109 Kč, úroku ve výši 95,95 % ročně z částky 19 224,74 od 19. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 94 464 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 27 109 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 1 047,64 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalovaný obdržel bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr navýšený o úrok ve výši 151,7 % ročně v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 1 640 Kč počínaje 13. 3. 2019. Schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného. Jednalo se o doklady o příjmech, výpisy z účtů a prohlášení žalované. Historie žalované byla ověřena v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas a uhradila pouze 12 splátek po 1 640 Kč, tj. částku 19 680 Kč. Proto mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni i smluvní pokutu dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 499 Kč a dle bodu 6.2. smlouvy náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 2 800 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru dle bodu 6.3. a dle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění celá dosud neuhrazená jistina a veškeré nezaplacené úroky staly součástí nové jistiny, která činila 23 810,86 Kč, která byla splatná nejpozději v den zesplatnění. Dlužná částka je složena z nezaplacené nové jistiny ve výši 23 810,86 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.1. ve výši 499 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 2 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 047,64 dle bodu 6.5. (0,1 % denně z dlužné jistiny do vyhotovení žaloby). 2. U jednání dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět o 6 212,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 11. 2020, částku 1 047,64 Kč a úrok ve výši 60,95 % ročně z částky 19 224,74 Kč od 19. 5. 2020. Soud proto v této části řízení zastavil dle § 96 o.s.ř. 3. Žalovaný namítal, že není schopen tento závazek uhradit, neboť z důvodu exekucí, které jsou proti němu vedeny, mu měsíčně zůstává po provedených srážkách měsíčně okolo 12 000 Kč při dalších závazcích. Již v době uzavírání smlouvy na tom nebyl finančně dobře, proto byl nucen vzít si tento úvěr, neboť měl další nesplněné závazky. 4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to předsmluvním formulářem s datem [datum], hodnocením klienta ze dne 20. 2. 2019, smlouvou o úvěru ze dne [datum], včetně karty klienta, splátkového kalendáře a oznámením o schválení úvěru, dokladem o vyplacení úvěru, pracovní smlouvou a výplatními páskami žalovaného za měsíce prosinec a leden 2019, výpisem záznamu registru Solus, oznámením o zesplatnění ze dne 17. 5. 2020 včetně dodejky, předžalobní výzvou ze dne 25. 11. 2020 včetně podacího archu. 5. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalovaný dne [datum] uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázala tento úvěr navýšený o úrokovou sazbu ve výši 151,7 % ročně splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 1 640 Kč, splatných vždy 13tého dne v měsíci počínaje březnem 2019. Žalovaný však svůj závazek neplnil řádně a nesplácel včas. Uhradil pouze dvanáct splátek a poté splácet přestal, přestože byl o úhrady upomenut. Posléze žalovaná zesplatnila celý úvěr dle bodu [číslo] smlouvy ke dni [datum] a vyzvala žalovaného zesplatněný úvěr uhradit. Předžalobní výzvou, odeslanou dne 26. 11. 2020 na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 15-ti dnů od data odeslání. 6. Při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela žalobkyně z ověřených skutečností, že příjmem žalovaného je mzda, která v té době činila 19 500 Kč čistého měsíčně. Výdaje žalovaného (měsíční) byly zaznamenány v listině nazvané hodnocení klienta, kde, dle sdělení žalovaného jsou zaznamenány výdaje na bydlení ve výši 1 500 Kč, jeho životní minimum 3 410 Kč, splátky úvěrů 3 500 Kč měsíčně a ostatní výdaje 200 Kč měsíčně. Žalobkyně se vůbec nezabývala skutečnými výdaji žalovaného a spokojila se z výpisu z účtu žalovaného, vytištěného po zadání pouze příjmů na jeho účtu. Z výpisů záznamů z registru Solus navíc zjistila, že žalovaný má nesplacené splátky u dalších tří závazků. 7. Z výše uvedeného skutkového učinil soud závěr, že žalovaná jako úvěrovaná s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní poskytnuta peněžní částka ve výši 20 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu o úvěru se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 občanského zákoníku. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 10. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 11. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně se spokojila se zjištěním o příjmu žalovaného, který představovala mzda ve výši 19 500 Kč měsíčně, kdežto výdaje žalovaného neověřovala vůbec. Vycházela pouze z údajů žalovaného o nákladech na bydlení, z životního minima a u pohybů na účtu žalovaného se zajímala pouze o položku příjmů. S ohledem na to soud učinil závěr, že žalobkyně neposuzovala dostatečně pečlivě úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a z těchto nedostatečných zjištění, kdy nijak neprověřovala výdaje sdělené žalovaným, učinila chybný závěr o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] neplatná. 12. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, žalovaný vrátil pouze 19 680 Kč, a proto ho soud zavázal žalobkyni vrátit částku 320 Kč. S povinností vrátit tuto částku se žalovaný dostal do prodlení dne 15. 12. 2020, tj. v den následující po uplynutí lhůty k zaplacení dluhu uvedené v předžalobní výzvě. Dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z částky 320 Kč za dobu od prvního dne prodlení do zaplacení ve výši 8,25 % ročně. 13. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě vyhověl co do částky 320 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul, neboť žalobkyně není oprávněna domáhat se z neplatné smlouvy placení úroků či smluvní pokuty, případně nákladů na upomínání. 14. Protože žalovaný, který byl ve sporu úspěšnější a dle § 142 odst. 2 o.s.ř. měl právo na náhradu části nákladů řízení, se tohoto práva vzdal, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.