14 C 159/2021-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 27.1.2021 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 19 740 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o půjčce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Okresní soud ve Frýdku-Místku návrhu na vydání platebního rozkazu nevyhověl, pokračoval v řízení. 4. Soud ve věci nařídil jednání. Žalobkyně i právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvili. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tedy jednal v nepřítomnosti všech účastníků a právního zástupce žalobkyně. 5. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku, smlouvou o půjčce, kartou zákazníka, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání. 6. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění tohoto skutkového stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba], a žalovaným byla dne 7.4.2016 uzavřena smlouva o půjčce. Na základě smlouvy o půjčce právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl úvěr ve výši 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit a zaplatit za to úroky v kapitalizované výši 1 540 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 200 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek v celkové výši 4 400 Kč. Celková dlužná částka měla být hrazena ze strany žalované v pravidelných týdenních splátkách po 330 Kč v rozsahu 58 splátek. Poslední splátka byla splatná dne 18.5.2017. Žalovaný do dnešního dne uhradil 9 460 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 byla pohledávka spol. [právnická osoba], za žalovaným, postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6.12.2019. Předžalobní výzva je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaný dlužnou částku neuhradil. 7. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku. 8. Podle § 2390 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla ke zdejšímu soudu podána důvodně v celém rozsahu. Zdejší soud dospěl k závěru i přes tvrzení žalobkyně, že se úvěrující společnost, tedy právní předchůdce žalobkyně nikoliv dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného. Absentují jakékoliv doklady prokazující příjmy a výdaje v době uzavření úvěrové smlouvy. Úvěrující společnost se omezila pouze na poskytnutí informací ze strany žalovaného, které zanesla do karty zákazníka, aniž by tyto informace blíže ověřovala a zjišťovala skutečné finanční a majetkové poměry žalovaného. S ohledem na aktuální judikaturu Ústavního soudu, a to zejména jeho nález III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019, shledal zdejší soud smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem, a to konkrétně ust. § 9 odst. 1 a násl. zákona č. 145/2019 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014, tedy zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého každá úvěrující společnost je povinna zkoumat a zabývat se úvěruschopností, tedy tím, zda úvěrovaný je schopen hradit své závazky. Vzhledem k tomu, že zdejší soud má za to, že se úvěrující společnost úvěruschopností nezabývala dostačujícím způsobem, je tento nedostatek sankcionován absolutní neplatností smlouvy, nárok byl tudíž posouzen z titulu bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že žalovaný doposud uhradil 3 860 Kč, zbývá k úhradě 7 140 Kč. V této části shledal soud žalobu zcela po právu, žalovaného výrokem I. zavázal k zaplacení žalované částky, a to včetně příslušenství představující zákonné úroky z prodlení po doručení předžalobní výzvy, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývajícím rozsahu z důvodů shora uvedených soud žalobě nevyhověl a žalobu výrokem II. zamítl. 12. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla částečně procesně úspěšná, částečně procesně neúspěšná, stejně tak žalovaná, které však v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, bylo proto výrokem III. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.