14 C 201/2021-23 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 27.1.2021 domáhala u zdejšího soudu po žalované zaplacení částky ve výši 3 667,50 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o úvěru. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku, formulářem pro standardní informace, výpisem bankovního účtu, dokumentací fúze, smlouvou o úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání. 4. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění tohoto skutkového stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba], a žalovanou byla dne 20.12.2016 uzavřena smlouva o úvěru. Na základě smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl úvěr ve výši 2 500 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředku komunikace na dálku. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit a zaplatit za to poplatek v kapitalizované výši 2 730,25 Kč a smluvní úroky. Splatnost pohledávky nastala dne 19.1.2017. I přes splatnost pohledávky žalovaná dlužnou částku nezaplatila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30.5.2018 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná uvědomena oznámením o postoupení pohledávky ze dne 12.7.2018. Předžalobní výzva ze dne 11.1.2021 je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaná dlužnou částku neuhradila. 5. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci, zejména skutečnost, že úvěrová smlouva byla uzavřena. Aktivní legitimace žalobkyně je dovozována ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky. Předžalobní výzva je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. Žalovaná v průběhu řízení se k žalobě nevyjádřila, k jednání se nedostavila, v průběhu řízení nezpochybňovala uzavření smlouvy o úvěru, zejména převzetí finančních prostředků ve výši 2 500 Kč. 6. Podle § 2395 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla ke zdejšímu soudu podána důvodně v celém rozsahu. Jak vyplývá shora, aktivní legitimace žalobkyně je dovozována ze smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy smlouvy a oznámení o postoupení pohledávky, není tedy sporu o tom, že žalobkyně nabyla pohledávku právního předchůdce žalobkyně, přičemž smlouva o úvěru byla uzavřena mezi úvěrující společností [právnická osoba], a žalovanou. Na základě této smlouvy byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 2 500 Kč Okresní soud ve Frýdku-Místku však s ohledem na nedostatek posouzení úvěruschopnosti shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou. V daném případě má soud za to, že úvěrující společnost nepostupovala řádně a obezřetně tak, jak jí to ukládají ustanovení § 86 odst. 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je úvěrující společnost povinna zkoumat úvěruschopnost úvěrovaných. Žalobkyně ani netvrdila, ani řádně neprokazovala, že se úvěrující společnost zabývala úvěruschopností, absentují jakékoliv doklady prokazující úvěruschopnost žalované, soud proto shledal smlouvu absolutně neplatnou i s přihlédnutím k aktuální judikatuře Ústavního soudu a zejména jeho nálezu III. ÚS 4129/2018 ze dne 26.2.2019. Soud proto nárok posoudil z titul bezdůvodného obohacení a žalobkyni přiznal právo na zaplacení jistiny, tedy poskytnutých finančních prostředků, které žalovaná nepochybně čerpala ve výši 2 500 Kč včetně příslušenství představující zákonné úroky z prodlení po doručení předžalobní výzvy ze dne 11.1.2021, která byla předána k přepravě dne 12.1.2021. V prodlení se tedy žalovaná ocitla nejpozději 16.1.2021. Ve zbývajícím rozsahu z důvodů shora uvedených soud žalobě nevyhověl a žalobu zamítl. 10. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla částečně procesně úspěšná, částečně procesně neúspěšná, její procesní úspěšnost byla v rozsahu 68 %, procesně neúspěšná v rozsahu 32 %, má proto právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 36 %, tedy na částku 492,50 Kč, představují-li náklady řízení zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, 3 úkony právní pomoci podle § 14b odst. 1 adv. tarifu 2x 200 Kč, 1x 100 Kč za jednoduchou výzvu k plnění, celkem 500 Kč, 3 režijní paušály po 300 Kč, celkem 300 Kč a DPH ve výši 1 200 Kč. Při 100 % úspěšnosti by se jednalo o náklady řízení ve výši 1 368 Kč, v rozsahu 36 % pak o náklady ve výši 492,50 Kč Tyto náklady řízení dle výroku III. je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.