14 C 216/2021-42 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 30.3.2021 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 10 597,63 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o zápůjčce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně k výzvě soudu učiněné u jednání ze dne 22.9.2021 doplnila skutková tvrzení podáním ze dne 30.9.2021, a to zejména stran úvěruschopnosti. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost řádně a dostačujícím způsobem. 4. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to smlouvou o zápůjčce, smluvními podmínkami, přehledem plateb, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou, dokladem o odeslání, tabulkou umoření a kartou zákazníka. 5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba], a žalovaným byla dne 18.12.2018 uzavřena smlouva o zápůjčce. Na základě smlouvy o zápůjčce právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit a zaplatit za to poplatek v kapitalizované výši 5 302 Kč. Celková dlužná částka měla být hrazena ze strany žalovaného v pravidelných týdenních splátkách po 274 Kč v rozsahu 45 splátek. Poslední splátka byla splatná dne 29.10.2019. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 právní předchůdce žalobkyně pohledávku postoupil na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20.1.2020. Předžalobní výzva ze dne 28.1.2021 je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaný dlužnou částku neuhradil. 6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které nepochybně prokazují skutkový stav věci, zejména uzavření smlouvy o zápůjčce, převzetí finančních prostředků a aktivní legitimaci žalobkyně, která je dovozována ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky. Předžalobní výzva je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaný dlužnou částku nezaplatil. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku, zejména nezpochybňoval převzetí finančních prostředků ve výši 7 000 Kč, ani to, že doposud bylo zaplaceno na základě smlouvy o zápůjčce celkem 1 200 Kč, jak vyplývá z tabulky umoření. Předloženými listinnými důkazy nebyla prokázána tvrzení žalobkyně o řádném a dostačujícím posouzení úvěruschopnosti. 7. Podle § 2390 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla ke zdejšímu soudu podána důvodně v celém rozsahu. Zdejší soud nárok žalobkyně neposoudil z titulu smlouvy o zápůjčce podle § 2390 obč. zákona č. 89/2012 Sb., ale z titulu bezdůvodného obohacení. V průběhu řízení nebyla prokázána tvrzení žalobkyně, že se úvěrující společnost [právnická osoba], řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného tak, jak jí to ukládají konkrétní ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to zejména ust. § 86 odst. 1 a násl. citovaného zákona o spotřebitelském úvěru. Příslušná ustanovení spotřebitelského úvěru ukládají úvěrující společnosti, aby se řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného, tedy úvěrovaného, aby zkoumala, jaké jsou jeho finanční a majetkové poměry a zda je schopen řádně hradit závazky vyplývající z příslušné smlouvy o zápůjčce. Přesto, že žalobkyně tvrdila, že se úvěrující společnost řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností, k tomuto tvrzení nepředložila žádné jiné důkazy, než kartu zákazníka. Absentují jakékoliv doklady prokazující výši příjmů, výši dávek státní sociální podpory nebo hmotné nouze stejně jako absentují jakékoliv důkazy prokazující měsíční výdaje žalovaného. Úvěrující společnost se omezila pouze na zjištění informaci od žalovaného, které zanesla do karty zákazníka, aniž tyto informace blíže ověřovala a osvědčovala. Dle závěru soudu i s přihlédnutím k aktuální judikatuře Ústavního soudu má soud za to, že se úvěrující společnost nikoli řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného, nezkoumala jeho finanční a majetkové poměry v době uzavření úvěrové smlouvy, respektive před uzavřením úvěrové smlouvy, na základě které žalovanému poskytla finanční prostředky a proto shledal zdejší soud předloženou smlouvu o zápůjčce absolutně neplatnou, v rozporu se zákonem, a to i přesto, že zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. nedostatek posouzení úvěruschopnosti nesankcionuje absolutní neplatností. Dle závěru soudu se jedná o porušení základní zásady právní, na které stojí právní řád ČR a porušení této základní zásady právní spočívající v nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce s přihlédnutím k aktuální judikatuře Ústavního soudu, a proto soud nárok žalobkyně posoudil z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a § 2991 odst. 2 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. Byla-li na základě smlouvy o zápůjčce poskytnuta částka ve výši 7 000 Kč, dle tabulky umoření žalovaný doposud zaplatil 1 200 Kč, zbývá na jistině k úhradě 5 800 Kč. V této části soud žalobě vyhověl, výrokem I. žalovaného zavázal k zaplacení částky ve výši 5 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně, nikoli však od doby, jak žalobkyně požadovala, ale až po doručení předžalobní výzvy ze dne 28.1.2021. Tato výzva byla odeslána dne 29.1.2021, třetím dnem se ocitla v dispozici žalovaného, dnem následujícím, tedy od 2.2.2021 byl žalovaný v prodlení se zaplacením žalované částky z důvodu bezdůvodného obohacení, to vše dle výroku I. je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 11. Ve zbývajícím rozsahu z důvodů shora uvedených soud žalobě nevyhověl a žalobu zamítl. 12. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla částečně procesně úspěšná, částečně procesně neúspěšná, stejně tak žalovaný, kterému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, bylo proto výrokem III. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.