14 C 255/2020-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 22.7.2020 domáhala u zdejšího soudu po žalované zaplacení částky ve výši 15 220 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o půjčce. 2. Okresní soud ve Frýdku-Místku návrhu na vydání platebního rozkazu nevyhověl, pokračoval v řízení, žalobkyni vyzval k doplacení soudního poplatku. 3. Soud prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to smlouvou o půjčce, smluvními podmínkami, zákaznickou kartou, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání. 4. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: Mezi 11.9.2016 .8.2015 uzavřena smlouva o půjčce. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl úvěr ve výši 23 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit a zaplatit za to kapitalizované úroky ve výši 3 222 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, administrativní poplatek ve výši 4 600 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 9 200 Kč. Předmětná částka měla být uhrazena v 58 týdenních splátkách po 690 Kč Poslední splátka byla splatná dne 22.10.2017. Žalovaná na úvěr uhradila 24 800 Kč, když naposledy zaplatila dne 22.1.2019 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 byla pohledávka spol. [příjmení] [jméno] [příjmení], SE, za žalovanou postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná uvědomena oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29.11.2019. Předžalobní výzva ze dne 30.4.2020 je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaná ničeho dalšího neuhradila. 5. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Žalovaná v průběhu řízení nezpochybňovala věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů, nezpochybňovala to, že na základě smlouvy o půjčce jí byl poskytnut úvěr ve výši 23 000 Kč, přičemž z dlužné částky uhradila 24 800 Kč. 6. Podle § 2395 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám 9. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla ke zdejšímu soudu podána důvodně. V průběhu řízení bylo nepochybně prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce. Žalovaná ani v průběhu řízení nezpochybňovala uzavření smlouvy, na jejímž základě jí byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 23 000 Kč. Vzhledem k tomu, že doposud žalovaná uhradila 24 800 Kč, shledal soud žalobu nedůvodnou, neboť nárok neposoudil z titulu smlouvy o půjčce, ale z titulu bezdůvodného obohacení. V průběhu řízení nebylo prokázáno, že by se úvěrující společnost zabývala úvěruschopností žalované, že by se touto úvěruschopností zabývala dostačujícím způsobem tak, jak má na mysli zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a jak vyplývá z aktuální judikatury Ústavního soudu, přičemž úvěruschopnost je jednou ze základních zásad, na které stojí právní řád České republiky, jedná se o zásadní, základní právní zásadu, jejíž porušení je sankcionováno absolutní neplatností. Vzhledem k tomu, že úvěrující společnost pouze spoléhala na poskytnutí informací ze strany žalované, které zanesla do karty zákazníka, tyto informace nijak neověřovala, když nedisponuje žádnými listinami prokazující finanční, majetkové i rodinné poměry žalované, tedy nemá k dispozici doklady o příjmu, dávkách státní sociální podpory nebo hmotné nouze, výdajů za domácnost, dokladů o tom, jaké byly závazky žalované v době uzavření úvěrové smlouvy, má zdejší soud za to, že pravdivé je tvrzení žalované, která namítala, že se úvěrující společnost úvěruschopností úvěrované nezabývala řádně a dostačujícím způsobem. Vzhledem k tomu tak shledal zdejší soud smlouvu o půjčce absolutně neplatnou a nárok posoudil z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 291 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb. V daném případě má tak z titulu bezdůvodného obohacení věřitel právo na zbývající části jistiny. Vzhledem k tomu, že jistina byla v celé výši zaplacena, shledal zdejší soud žalobu nedůvodnou a výrokem I. žalobu v celém rozsahu zamítl. 10. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla zcela procesně neúspěšná, žalované v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, bylo proto výrokem II. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.