14 C 256/2021-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 26.3.2021 domáhala u zdejšího soudu po žalované zaplacení částky ve výši 17 698,13 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o půjčce. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání, z něhož se žalobkyně i právní zástupce žalobkyně omluvily, žalovaná se nedostavila, soud proto jednal v nepřítomnosti obou účastníků a právního zástupce žalobkyně. 4. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku, smlouvou o půjčce, kartou zákazníka, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou a doklady o odeslání. 5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba], a žalovanou byla dne 30.4.2015 uzavřena smlouva o půjčce. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit a zaplatit za to úroky v kapitalizované výši 2 100 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek v celkové výši 6 000 Kč. Celková dlužná částka měla být hrazena ze strany žalované v pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč v rozsahu 58 splátek, a to ve splátkách od 7.5.2015 do 9.6.2016. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, celkem uhradila 8 401,87 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 byla pohledávka spol. [právnická osoba], za žalovanou, postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná uvědomena oznámením o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019. Předžalobní výzva ze dne 22.2.2021 je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaná dlužnou částku neuhradila. 6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se nedostavila, v průběhu řízení nezpochybňovala věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku. 7. Podle § 2390 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla ke zdejšímu soudu podána důvodně v celém rozsahu, neboť soud nárok žalobkyně neposoudil z titulu smlouvy o půjčce, ale z titulu bezdůvodného obohacení. Předložená smlouva o půjčce ze dne 30.4.2015 byla uzavřena ve smyslu ust. § 2390 obč. zákona, jedná se o smlouvu o zápůjčce, současně byla uzavřena podle ust. zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména ustanovení § 9 odst. 1 a následujících ukládají úvěrující společnosti, aby se při uzavření úvěrové smlouvy řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností úvěrovaného, tedy tím, zda je schopen hradit závazky vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně sice tvrdila, že se úvěrující společnost zabývala, dle závěru soudu však ke svému tvrzení až na kartu zákazníka ničeho nepředložila, absentují jakékoliv doklady prokazující příjmy a výdaje žalované před uzavřením úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že úvěrující společnost nikoliv řádně a dostačujícím způsobem zkoumala úvěruschopnost, omezila se pouze na informace, které úvěrující společnosti poskytla sama žalovaná, tyto zanesla do karty zákazníka, aniž je dále ověřovala. Dle závěru soudu tak došlo k porušení zákona o spotřebitelském úvěru a nedostatek posouzení úvěruschopnosti je dle příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru sankcionován právě absolutní neplatností. Soud proto vyhověl žalobě pouze částečně, žalobkyni přiznal právo na zaplacení jistiny. Vzhledem k tomu, že žalovaná doposud zaplatila 8 401,87 Kč, nikdy nezpochybňovala převzetí finančních prostředků ve výši 15 000 Kč, zbývá k úhradě 6 598,13 Kč včetně zákonných úroků z prodlení po doručení předžalobní výzvy ze dne 22.2.2021, odeslané 23.2.2021, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Ve zbývajícím rozsahu z důvodů shora uvedených soud žalobě nevyhověl, i s přihlédnutím k aktuální judikatuře Ústavního soudu žalobu částečně zamítl. 11. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla částečně procesně úspěšná, částečně procesně neúspěšná, bylo proto výrokem III. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované jako převážně procesně úspěšnému účastníku řízení žádné náklady nevznikly.