14 C 276/2021-18 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 1.7.2021 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 11 264,30 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to všeobecnými obchodními podmínkami, smlouvou o postoupení pohledávek, smlouvou o úvěru, formulářem pro standardní informace, dokladem o vyplacení částky, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání. 4. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba], a žalovaným byla dne 20.8.2018 uzavřena smlouva o úvěru. Na základě úvěrové smlouvy právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit a zaplatit za to poplatky ve výši 1 833,30 Kč a poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši 2 431 Kč. Částka byla žalovanému vyplacena dne 20.8.2018 se splatností 18.11.2018. I přes splatnost pohledávky žalovaný ničeho nezaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.1.2021 byla pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky. Předžalobní výzva je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaný dlužnou částku neuhradil. 5. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci, a to zejména smlouvy o úvěru. Aktivní legitimace žalobkyně je dovozována ze smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů, zejména smlouvu o úvěru, na základě které byly finanční prostředky vyplaceny. 6. Podle § 2395 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla ke zdejšímu soudu podána důvodně v celém rozsahu. Soud nárok žalobkyně neposoudil z titulu smlouvy o úvěru podle § 2395 obč. zákona č. 89/2012 Sb., ale pro nedostatek posouzení úvěruschopnosti z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2991 odst. 2 obč. zákona. Dle závěru soudu uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru se řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména ust. § 86 odst. 1 a násl. ukládají úvěrující společnosti, aby se řádně a dostačujícím způsobem zabývala při uzavření úvěrové smlouvy úvěruschopností úvěrovaného, tedy tím, zda tento je schopen řádně hradit závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani dostačujícím způsobem netvrdila zkoumání úvěruschopnosti, případně nepředložila soudu žádné důkazy o tom, že by se úvěrující společnost řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností, má soud za to, že v daném případě došlo k porušení zákona o spotřebitelském úvěru a z tohoto důvodu je smlouva neplatná. Vzhledem k tomu, že nedostatek posouzení úvěruschopnosti je porušením základních zásad právních, na kterých spočívá právní řád ČR, jak vyplývá z rozhodnutí Ústavního soudu, a to zejména jeho nálezu III. ÚS 4129/2018 ze dne 26.2.2019, je tento nedostatek sankcionován absolutní neplatností podle obč. zákona a žalobkyni tedy přísluší právo na zaplacení jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Byly-li vyplaceny finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, zbývá k úhradě 7 000 Kč, neboť v průběhu řízení bylo prokázáno, že žalovaný ničeho doposud na úvěr nezaplatil. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení po doručení předžalobní výzvy, tedy od 6.2.2021 ve výši 9 % ročně, ve zbývajícím rozsahu z důvodů shora uvedených soud žalobě nevyhověl a žalobu zamítl, když lustrace žalovaného z veřejně dostupných rejstříků ISIR, CEE, CRKI, BRKI, nepovažuje zdejší soud za dostačující zkoumání úvěruschopnosti úvěrovaného. 10. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla částečně procesně úspěšná, částečně procesně neúspěšná, žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, bylo proto výrokem III. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.