14 C 335/2021-26 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 20.8.2021 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 34 798 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o půjčce. 2. Okresní soud ve Frýdku-Místku návrhu na vydání platebního rozkazu nevyhověl, pokračoval v řízení, žalobkyni vyzval k doplacení soudního poplatku. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci nařídil jednání. Žalobkyně i právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvili. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tedy jednal v nepřítomnosti všech účastníků a právního zástupce žalobkyně. 5. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to smlouvami o půjčce, smluvními podmínkami, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání. 6. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění tohoto skutkového stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba], a žalovaným byla dne 19.10.2006 uzavřena smlouva o půjčce. Na základě smlouvy o půjčce právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit a zaplatit za to úroky včetně kapitalizovaného poplatku ve výši 5 312 Kč. Celková dlužná částka měla být hrazena ze strany žalované v pravidelných týdenních splátkách po 256 Kč v rozsahu 52 splátek. Celkem na základě této smlouvy o půjčce ze dne 19.10.2006 žalovaný zaplatil 1 740 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky. Předžalobní výzva ze dne 29.7.2021 je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaný dlužnou částku neuhradil. 7. Další smlouva o půjčce byla mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba], a žalovaným uzavřena dne 11.10.2006. Na základě smlouvy o půjčce právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 12 000 Kč. Poplatek činil 7 968 Kč. Celková dlužná částka měla být hrazena ze strany žalované v pravidelných týdenních splátkách po 384 Kč v rozsahu 52 splátek. Celkem na základě této smlouvy o půjčce žalovaný zaplatil 3 512 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky. Předžalobní výzva ze dne 29.7.2021 je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaný dlužnou částku neuhradil. 8. Třetí smlouva o půjčce byla mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba], a žalovaným uzavřena dne 9.5.2006. Na základě smlouvy o půjčce právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se ho zavázal vrátit a zaplatit za to poplatek v kapitalizované výši 5 976 Kč. Celková dlužná částka měla být hrazena ze strany žalované v pravidelných týdenních splátkách po 288 Kč v rozsahu 52 splátek. Celkem na základě této smlouvy o půjčce žalovaný zaplatil 8 208 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky. Předžalobní výzva ze dne 29.7.2021 je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaný dlužnou částku neuhradil. 9. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů, zejména nezpochybňoval uzavření 3 smluv o půjčce a převzetí finančních prostředků. 10. Podle § 657 občanského zákona č. 40/1964 Sb. Sb. smlouvou o půjčce přenechá věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí doby věci stejného druhu. 11. Podle § 451 odst. 1 občanského zákona č. 40/1964 Sb. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. 12. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla ke zdejšímu soudu podána důvodně v celém rozsahu. V projednávaném případě dospěl soud k závěru, že přesto, že se jedná o uzavření smlouvy podle starého obč. zákona č. 40/1964 Sb. a před tím, než začal platit pro smlouvy o spotřebitelském úvěru zákon o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., je na místě, aby se úvěrující společnost zabývala úvěruschopností úvěrovaného, tedy tím, zda úvěrovaný je schopen hradit své závazky vyplývající z konkrétní smlouvy o spotřebitelském úvěru, respektive v daném případě ze smlouvy o půjčce. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani netvrdila, ani neprokazovala, že se úvěrující společnost zabývala touto úvěruschopností, má soud za to, že došlo k porušení základních zásad právních, na kterých spočívá právní řád ČR, a to i ve znění starého obč. zákona č. 40/1964 Sb., tedy že tento nedostatek absolutně sankcionuje smlouvu o půjčce a nelze tedy nároky přiznat ze smlouvy o půjčce, ale z titulu bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo nepochybně prokázáno, že ve všech 3 případech byly finanční prostředky, a to v prvém případě ve výši 8 000 Kč, ve druhém případě ve výši 12 000 Kč a ve třetím případě ve výši 9 000 Kč skutečně poskytnuty. Vzhledem k tomu, že žalovaný v prvém případě celkem uhradil 1 740 Kč, zbývá k úhradě na jistině 6 260 Kč, ve druhém případě zaplatil 3 512 Kč, proto zbývá k úhradě 8 488 Kč a v třetím případě z částky 9 000 Kč zaplatil 8 208 Kč, proto zbývá k úhradě 794 Kč. V daném případě tak soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení dlužné jistiny, nikoli však právo na konkrétní poplatky, které svou výší přesahují rozumnou výši úroků či poplatků při sjednávání smluv o spotřebitelském úvěru a i v tomto směru soud neposkytne těmto nárokům právní ochranu, a to z důvodu rozporu s dobrými mravy, kdy ujednání o těchto poplatcích ve výši 5 312 Kč, 7 968 Kč a 5 976 Kč shledává zdejší soud jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Vzhledem k tomu tak žalobkyni přiznal právo na zbývající část neuhrazené jistiny, jak bylo citováno shora, a to včetně zákonných úroků z prodlení po doručení předžalobní výzvy, tedy od 4.8.2021 v požadované výši 7,25 % ročně, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Z důvodů shora uvedených ve zbývajícím rozsahu soud žalobě nevyhověl a žalobu zamítl. 13. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla částečně procesně úspěšná, částečně procesně neúspěšná, žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, bylo proto výrokem III. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.