14 C 349/2021-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 30.7.2021 domáhala u zdejšího soudu po žalované zaplacení částky ve výši 50 636 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o zápůjčce. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku, smlouvou o zápůjčce včetně smluvních podmínek, zákaznickou kartou, přehledem plateb, tabulkou umoření, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou a doklady o odeslání. 4. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba], a žalovanou byla dne 22.11.2018 uzavřena smlouva o zápůjčce. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit a zaplatit za to úroky v kapitalizované výši 9 888 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, administrativní poplatek ve výši 11 189 Kč a poplatek za komfortní splácení ve výši 7 917 Kč. Celková dlužná částka měla být hrazena ze strany žalované v pravidelných měsíčních splátkách po 2 459 Kč v rozsahu 24 splátek, poslední splátka byla splatná 22.11.2020. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, celkem uhradila 6 300 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná uvědomena oznámením o postoupení pohledávek ze dne 6.1.2021. Předžalobní výzva je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. Odeslána byla 28.6.2021, v dispozici žalované byla nejpozději 1.7.2021, dnem následujícím, tedy 2.7.2021 se žalovaná ocitla v prodlení se zaplacením dlužné částky, a to co do jistiny. 5. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. V prvé řadě soud vycházel ze smlouvy o zápůjčce, z níž vyplývá povinnost úvěrující společnosti poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč, aktivní legitimace žalobkyně je dovozována ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky. Předžalobní výzva je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. 6. Soud dále připomíná, že žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se nedostavila, v průběhu řízení nezpochybňovala věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů, zejména nezpochybňovala převzetí finančních prostředků ve výši 30 000 Kč. 7. Podle § 2390 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla ke zdejšímu soudu podána důvodně v celém rozsahu. Soud nárok žalobkyně neposoudil z titulu smlouvy o zápůjčce, ale z titulu bezdůvodného obohacení. Smlouva o zápůjčce ze dne 22.11.2018 byla uzavřena podle ust. § 2390 obč. zákona č. 89/012 Sb. a rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Ustanovení § 86 odst. 1 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru ukládají úvěrující společnosti, aby se řádně a dostačujícím způsobem před uzavřením úvěrové smlouvy zabývala úvěruschopnosti úvěrující, tedy žalované. Přesto, že žalobkyně tvrdila, že se úvěrující společnost řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností, k tomuto tvrzení žalobkyně žádné důkazy nepředložila až na kartu zákazníka. V tomto směru soud připomíná, že úvěrující společnost pouze spoléhala na informace, které jí poskytla žalovaná jako úvěrovaná, tyto zanesla do karty zákazníka, aniž by je blíže ověřovala. Absentují jakékoliv důkazy prokazující finanční a majetkové poměry žalované před uzavřením úvěrové smlouvy, tedy to, jaké byly její příjmy a výdaje, když absentují doklady o výdělku, o dávkách státní sociální podpory nebo hmotné nouze, o tom, jaké byly její výdaje na bydlení. V tomto směru považuje zdejší soud posouzení úvěruschopnosti ze strany úvěrové společnosti za nedostačující. Nedostatek posouzení úvěruschopnosti je sankcionován neplatností smlouvy. I přesto, že se podle zákona o spotřebitelském úvěru jedná o neplatnost relativní, má soud za to, že s ohledem na aktuální judikaturu Ústavního soudu, lze shledat nedostatek posouzení úvěruschopnosti jako porušení základních zásad právních, na kterých spočívá právní řád ČR, jedná se o porušení natolik podstatné zásady, která vede k absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce. Soud proto nemohl nárok posoudit z titulu smlouvy o zápůjčce, ale pouze z titulu bezdůvodného obohacení. Pokud by byly vyplaceny finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, žalovaná uhradila celkem 6 300 Kč, zbývá na jistině k zaplacení 23 700 Kč. V této části soud žalobě vyhověl, výrokem I. žalovanou zavázal k zaplacení částky ve výši 23 700 Kč včetně zákonných úroků z prodlení, a to po doručení předžalobní výzvy, tedy od 2.7.2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývajícím rozsahu z důvodů shora uvedených soud žalobě nevyhověl a žalobu zamítl. 11. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla částečně procesně úspěšná, částečně procesně neúspěšná, její procesní úspěšnost se blíží procesní neúspěšnosti, žalované v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, bylo proto výrokem III. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.