14 C 97/2021-25 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 27.1.2021 domáhala u zdejšího soudu po žalované zaplacení částky ve výši 8 840 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o půjčce. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Okresní soud ve Frýdku-Místku návrhu na vydání platebního rozkazu nevyhověl, pokračoval v řízení, žalobkyni vyzval k doplacení soudního poplatku. 4. Soud ve věci nařídil jednání. Žalobkyně i právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvili. Žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud tedy jednal v nepřítomnosti všech účastníků a právního zástupce žalobkyně. 5. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku, smlouvou o půjčce, kartou zákazníka, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání. 6. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění tohoto skutkového stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba], a žalovanou byla dne 8.11.2016 uzavřena smlouva o půjčce. Na základě smlouvy o půjčce právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit a zaplatit za to poplatek představující úroky ve výši 23,72 % ročně v kapitalizované výši 840 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 200 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek v celkové výši 2 400 Kč. Celková dlužná částka měla být hrazena ze strany žalované v pravidelných týdenních splátkách po 180 Kč v rozsahu 58 splátek. Poslední splátka byla splatná dne 19.12.2017. Žalovanýá splátky nehradila řádně a včas, celkem uhradila 1 600 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 byla pohledávka spol. [právnická osoba], za žalovanou, postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná uvědomena oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29.11.2019. Předžalobní výzva ze dne 3.9.2020 je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaná dlužnou částku neuhradila. 7. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se nedostavila, v průběhu řízení nezpochybňovala věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku. 8. Podle § 2390 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla ke zdejšímu soudu podána důvodně v celém rozsahu. Předmětná smlouva o půjčce byla zdejším soudem posouzena ve smyslu ust. § 2390 obč. zákona č. 89/2012 Sb. jako smlouva o zápůjčce a rovněž ve smyslu ust. zákona 257/2016 o spotřebitelském úvěru. V daném případě dospěl soud k závěru, že úvěrující společnost neposuzovala řádně a dostačujícím způsobem úvěruschopnost žalované tak, jak jí to ukládají konkrétní ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. S přihlédnutím k aktuální judikatuře Ústavního soudu tedy dospěl soud k závěru, že pro nedostatek posouzení úvěruschopnosti je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. Žalobkyně sice tvrdila, že se úvěrující společnost touto úvěruschopností zabývala, ke svým tvrzením však nepředložila žádné důkazy, zejména absentují jakékoliv doklady prokazující příjmy či dávky státní sociální podpory, hmotnou nouzi a výdaje žalované v době uzavření úvěrové smlouvy. Proto zdejší soud nárok žalobkyně posoudil z titulu bezdůvodného obohacení a vzhledem k tomu, že žalovaná na jistinu doposud uhradila 1 600 Kč, přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky ve výši 4 400 Kč spolu s příslušenstvím představující zákonné úroky z prodlení po doručení předžalobní výzvy, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně. 12. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla částečně procesně úspěšná, částečně procesně neúspěšná a žalované jako částečně procesně úspěšné žádné náklady v tomto řízení nevznikly.