15 C 202/2020-18 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se domáhal proti žalované zaplacení částky 3.000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním., že žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12.6.2019 mezi [právnická osoba], [IČO], zapsaného v OR vedeném [název soudu], oddíl C, vložka [číslo], sídlem [adresa] (dále také jen„ původní věřitel“), jako původním věřitelem a postupitelem a [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaná je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru na jejímž základě poskytl žalované dne 24.5. 2017 úvěr ve výši 3.000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 22.6. 2017. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 3.000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [www stránky], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaná následně odsouhlasila znění Úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalované bylo přiděleno klientské [číslo] jako variabilní symbol identifikující veškeré vzájemné platby mezi stranami bylo dohodnuto rodné číslo žalované. Žalovaná zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaná tento návrh smlouvy akceptovala a původní věřitel úvěr žalované vyplatil dne 24.5.2017. K uživatelskému účtu měla pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaná. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Žalobce identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo] a klientským [číslo]. Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobce (nebo potvrzením o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovanou do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaná nevrátila úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovanou telefonicky, avšak bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 3.3.2020. Pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jehož bankovní účet byla žalobcem dlužná částka převedena. Za tímto účelem žalobce navrhuje, aby si soud vyžádal vyjádření bankovních ústavů, z jejich účtů byly prováděny transakce, o tom, že žalované byl poskytnut úvěr v tvrzené výši. Celková výše nároků žalobce činí po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalované ve výši 0 Kč je celkem 3.000 Kč, nejpozději splatných dne 23.6. 2017. 2. Soud ve věci výzvou ze dne 13.8.2020 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a o.s.ř. souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládat, že s tímto postupem soudu souhlasí. Výzva byla žalované doručena uložením u pošty dne 28.8.2020. Žalovaná na výzvu nereagovala. Proto soud vycházel z předpokladu, že žalovaná s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako žalobce, který s tímto postupem vyslovil souhlas již v samotné žalobě. 3. Soud provedl dokazování Smlouvou [číslo] uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalovanou, z níž zjistil, že předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru ve výši 3.000 Kč, který měl být vrácen jednou splátkou ve výši 3.000 Kč, doba trvání spotřebitelského úvěru činí 30 dnů, splatnost je stanovena k datu 22.6.2017. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem ze dne 12.6.2019 včetně přílohy seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce v celkové výši 6.203,20 Kč. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 3.3.2020 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky 11.771,85 Kč do tří dnů. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 25.11.2020 bylo zjištěno, že majitelem osobního účtu č. [bankovní účet] je žalovaná. Dne 24.5.2017 byla na výše uvedený účet příjemce připsána částka 3.000 Kč pod [variabilní symbol] z účtu č. [bankovní účet] vedeného na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. 4. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah žalobce a žalované podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,,OZ“) jako smlouvu o úvěru, v níž žalovaná vystupovala jako spotřebitel, jedná se tedy zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. OZ a zákona č. 257/2016 Sb., § 86, § 87. 5. Podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 86 odst. 2 Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Soud zkoumal, zda právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Ve smlouvě je uvedeno, že poskytovatel může ověřit úvěruschopnost klienta v databázích – katastr nemovitostí, Insolvenční rejstřík, obchodní rejstřík, Centrální evidence exekucí, Databáze neplatných dokladů PČR –MV, [právnická osoba] [anonymizováno], SOLUS,NRKI, není však patrno, zda úvěruschopnost byla skutečně prověřena, v žalobě rovněž toto není uvedeno. Nebylo tedy prokázáno, že právní předchůdce žalobce posuzoval úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, čímž porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne 24.5.2017 neplatná. 9. Plnil-li proto žalobce (právní předchůdce) z absolutně neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 3.000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. OZ v rozsahu této částky. Bezdůvodné obohacení je žalovaná povinna vydat podle § 1879 OZ žalobci, proto soud zavázal žalovanou k povinnosti uhradit žalobci částku 3.000 Kč, a to dle § 2993 OZ. Spolu s částkou 3.000 Kč je žalovaná povinna podle § 1970 OZ zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení, jehož výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění rozhodném k počátku prodlení žalované. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., soud neshledal žádný důvod pro stanovení delší lhůty, popř. pro plnění ve splátkách. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. žalobce byl v řízení plně úspěšný, proto mu byla přiznána náhrada nákladů tímto sporem vzniklých. Jedná se o náklady právního zastoupení advokátem ve vztahu k úkonům – předžalobní výzva, příprava převzetí zastoupe